38 C 9/2024-34 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod c. , číslo, ), jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 3. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému na účet převedena částka 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 470 Kč, přičemž částka 2 248 Kč představovala anuitní splátku úvěru a částka 222 Kč platbu pojistného. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku 207 480 Kč, přičemž částka 188 832 Kč připadla na úvěr a částka 18 648 Kč na pojistné. Žalovaný svou povinnost platit řádně a včas nesplnil, uhradil částku 70 907 Kč, dostal se do prodlení a vznikla mu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dne 30. 4. 2023 byl úvěr zesplatněn. Na základě smlouvy ze dne 15. 5. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný podle žalobkyně dluží na jistině 91 415,40 Kč, dále pak nesplacený smluvní úrok 5 297,04 Kč, neuhrazené měsíční poplatky ve výši 444 Kč, nesplacenou smluvní pokutu 389,82 Kč a náhradu nákladů na upomínání právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 482 Kč. Přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , číslo, (č.l. 16-17) bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 120 000 Kč, který bude splácet pravidelnými 84 měsíčními splátkami ve výši 2 470 Kč a to včetně pojištění ve výši 9,9% z měsíční splátky úvěru, s roční úrokovou sazbou ve výši 13,99%, RPSN 14,72% a celkem zaplatí 188 832 Kč. Z oznámení (č.l. 18) ze dne 7. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně schválila žádost o úvěr žalovaného ve výši 120 000 Kč, s počátkem čerpání ode dne 3. 7. 2020 s první splátkou dne 17. 8. 2020. Výše zmíněné informace byly též obsaženy ve formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 19-20). Z údajů pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr (č.l. 21-22) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako zaměstnavatele , právnická osoba, , profese: dělník/řemeslník, den nástupu do současného zaměstnání 04/2016 a čistý měsíční příjem 20 000 Kč. Z listiny označené jako odstoupení od smlouvy č. , číslo, (č.l. 23) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 24. 3. 2023 informovala žalovaného o odstoupení od smlouvy, a to z důvodu prodlení se splácením jednotlivých splátek. Nesplacená část úvěru v celkové výši 97 547 Kč se stala splatnou v celém rozsahu ke dni 30. 4. 2023, a skládala se z částky 9 865 Kč jako dlužných měsíčních splátek úvěru, částky 87 292 Kč označených jako úvěrová jistina splatná ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy a částky 390 Kč jako smluvní pokuty za prodlení. Z platební bilance (č.l. 24-26) byly zjištěny předpisy a úhrady jednotlivých splátek úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2023 (č.l. 27) má soud za zjištěné, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dne 15. 5. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávky (ISAS) ze dne 15. 5. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 18) bylo zjištěno, že z účtu, tel. číslo, /, číslo, uhrazena dne 19. 5. 2023 platba označená jako bnp-úhrada portfolia. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 25. 5. 2023 (č.l. 29) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 97 734,10 Kč, a to do 12. 6. 2023. Z listiny označené jako výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje u pohledávky žalovaného úkony spočívající v zaslání obyčejného dopisu ze dne 29. 6. 2023 a ve dvou návštěvách terénního pracovníka ze dne 28. 6. 2023 a 13. 9. 2023. Z oznámení o předání do advokátní kanceláře ze dne 29. 6. 2023 (č.l. 31) soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky ve výši 99 048,98 Kč spolu s upozorněním na možné soudní řízení. Byla též konstatována předžalobní výzva ze dne 11. 9. 2023 (č.l. 32).4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na které vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy částku 120 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 470 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 70 907 Kč, avšak dostal se do prodlení, nesplacená část úvěru byla zesplatněna. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o po