Okresní soud v České Lípě 11 C 83/2026-46 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) soudu doručenou dne 3.11.2025 domáhala, aby soud vydal rozhodnutí, kterým žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 31.10.2024 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalované byly finanční prostředky poskytnuty dne 31.10.2024, zavázala se pak úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 801 Kč spolu se sjednanými úroky a poplatky dle podmínek uzavřené Smlouvy. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně zesplatnila zůstatek úvěru ke dni 24.2.2025, o čemž žalovanou písemně informovala a opakovaně ji vyzývala k zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Žalobkyně se domáhala podanou žalobou celkem částky 45 848,94 Kč, která představuje dlužnou jistinu (39 396,66 Kč), kapitalizovaný běžný úrok (3 380,67 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení (1 271,61 Kč) a poplatky (1 800 Kč). Žalobkyně se dále domáhá úroku ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 23.9.2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 41 196,66 Kč od 23.9.2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k podané žalobě ani na výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).4. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, (včetně záznamu o podpisu klienta) uzavřené dne 31.10.2024 mezi žalobkyní a žalovanou, soud zjistil, že výše poskytnutého úvěru činila 40 000 Kč. Úvěr byl bezúčelový. Úvěr byl splatný v 72 měsíčních splátkách po 801 Kč (s první splátkou dne 14.11.2024, poslední splátkou dne 14.10.2030) s úrokovou sazbou ve výši 13,13 % ročně a RPSN ve výši 13,96 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala splatit činila 57 664,30 Kč.5. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaná dne 31.10.2024 čerpala úvěr ve výši 40 000 Kč.6. Z Vyrozumění o nedostatku peněz na splátku úvěru (1. upomínka) ze dne 22.12.2024 a Výzev k zaplacení dluhu (Výzva ke dni 1.1.2025, nedatovaná opakovaná výzva a poslední výzva z 24.2.2025) soud zjistil, že žalovaná se dostala do prodlení se splacením pravidelné splátky úvěru, následně byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru v případě nezaplacení.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16.5.2025 vyplývá, že ode dne 14.5.2025 je zbývající dlužná částka 43 559,84 Kč splatná, s tím, že platba má být provedena do 15.5.2025. Žalované byla též zaslána též předžalobní výzva k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 26.9.2025, kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu, s vyčíslením dlužné částky na 45 848,94 Kč.8. Z výpisu z databáze soud zjistil, že byla prověřována úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím vyhodnocení finančních toků (příjmů a výdajů) na běžném účtu žalované vedeného u žalobkyně, které žalobkyně doložila výpisem z účtu žalované. Žalobkyně tak na základě uvedených podkladů vyhodnotila příjem žalované na základě transakcí na běžném účtu a tento byl vypočítán jako průměr pěti měsíců (období květen 2024- září 2024 – 58 735,41 Kč), tento porovnala s výdaji žalované za stejné období (SIPO, inkaso, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy, nepravidelné výdaje, náklady na úvěrové služby – 15 846,74 Kč) a dospěla k závěru o platební kapacitě žalované ve výši 42 888,67 Kč, kterou považovala za dostatečnou pro měsíční splátku ve výši 801 Kč. V rámci pověřování příjmů žalované ve vyhodnocených měsících se jednalo v zásadě o příjmy od dvou subjektů, tj. zaměstnavatele , právnická osoba, a dále od společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Z databáze , právnická osoba, . žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy uzavřeny celkem 4 další úvěrové kontrakty, a to tři osobní úvěry s celkovými měsíčními splátkami ve výši 2 819 Kč, které splácela pravidelně, a jeden kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě žalobkyně, v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a smlouvou, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve sjednané výši. Žalovaná však tuto svou povinnost neplnila a úvěr nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení, kdy nereagovala na opakované výzvy žalobkyně k zaplacení dlužných splátek, proto žalobkyně v souladu se Smlouvou celý úvěr ke dni 14.5.2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala a také posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu relevantní judikatury (viz např. žalobkyní uváděný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023, dále např. rozsudek nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 13 372,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 648 Kč a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, ve výši 2 780 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem), paušální náhrada nákladů ve výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč), vč. daně z přidané hodnoty ve výši 21 %.