Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 777,09 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitelka“) s žalovanou uzavřela dne 14. 5. 2024 Smlouvu o půjčce č. , číslo, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, spolu se smluvním úrokem ve výši 23,40 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Žalovaná svou povinnost nesplnila, sjednané splátky nehradila řádně a včas, proto původní věřitelka úvěr ke dni 14. 4. 2025 zesplatnila a opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky i s úroky. Žalovaná dlužnou částku do dnešního nezaplatila. Ke dni podání žaloby dluh žalované činil 18 441,09 Kč na nesplacené jistině úvěru, dále 1 336 Kč na smluvních poplatcích, 564,41 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a 2 769,71 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2025 byla pohledávka původní věřitelkou postoupena na žalobkyni.2. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 15. 6. 2026 a žalovaná byla k tomuto jednání obeslána doručenkou do vlastních rukou. Žalovaná se k jednání nedostavila, a soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalované, která byla poučena o následcích nedostavení se k jednání.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , číslo, (č.l. 13-15) soud zjistil, že žalovaná navrhla, aby původní věřitelka akceptovala její návrh a uzavřela s ní smlouvu o půjčce na částku 20 000 Kč, splatné ve 24 měsíčních splátkách po 1 145 Kč, a to včetně pojištění. Úrok byl sjednán ve výši 23,40 % ročně, RPSN činila 26,01 %. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna splatit činila 25 231,11 Kč, celková měsíční splátka činila 1 145 Kč, a to včetně 93 Kč za pojištění schopnosti splácet. Z certifikátu (č.l. 16-17) soud zjistil, že návrh byl podepsán elektronicky. Parametry úvěry soud zjistil též z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 31-33), který byl dle přiložených certifikátů podepsán elektronicky (č.l. 34). Z Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby (č.l. 18-21) soud zjistil ceny za jednotlivé produkty původní věřitelky (úvěrové produkty, pojištění). Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (č.l. 22-23) soud zjistil metodiku posuzování úvěruschopnosti původní věřitelkou. Žalovaná deklarovala příjem ve výši 36 000 Kč měsíčně, původní věřitelka však s použitím komplexního statistického nástroje započítala příjem ve výši 19 644 Kč, navýšila též deklarované výdaje oproti údajům uvedeným v žádosti, dle vyhodnocení původní věřitelky činil disponibilní zůstatek žalované částku 8 594 Kč a byla schopna půjčku splácet. Osobní údaje žalované soud zjistil z dokumentu Údaje klienta (č.l. 30). Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce (č.l. 39) soud zjistil, že původní věřitelka akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o půjčce. Z výpisu čerpání (č.l. 35-38) soud zjistil, jak žalovaná čerpala poskytnutý úvěr a též jistinu a úroky po splatnosti. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2025 (č.l. 42) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2025 (č.l. 44) soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 29 720,87 Kč. Z žádosti (č.l. 40) soud zjistil, že původní věřitelka provedla zkoumání úvěruschopnosti žalované na základě jejího příjmu, deklarovaných výdajů a rizikových ukazatelů, splátkového zatížení, přičemž platební kapacita v době podání žádosti byla stanovena na částku 8 594 Kč. Ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb (čl. 24-27) soud zjistil, že původní věřitelka zřídila a vedla žalované na její žádost běžný účet č. , č. účtu, . Z výpisu z minutové půjčky (č.l. 28-29) soud zjistil, že ke dni zesplatnění půjčky činila dlužná jistina 18 441,09 Kč, poplatky 1 336 Kč, úroky 2 769,71 Kč a úroky z prodlení částku 564,41 Kč. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a z výzvy k úhradě dluhu (č.l. 41) soud zjistil, že původní věřitelka zesplatnila nesplacený úvěr ke dni 14. 4. 2025 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 23 111,21 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2025 (ISAS) soud zjistil, že původní věřitelka platně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.4. Soud má za zjištěné, že banka jako původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy ze dne 14. 5. 2024 úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 1 145 Kč, a to včetně částky pojištění a úrokem ve výši 23,40 % ročně. Žalovaná se však dostala s hrazením splátek do prodlení, na výzvy původní věřitelky nereagovala, ta proto úvěr ke dni 14. 4. 2025 zesplatnila. Úvěruschopnost žalované byla zjišťována v rámci schvalovacího procesu původní věřitelky. Dne 1. 10. 2025 původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je jako postupník aktivně legitimována k podání žaloby. Původní věřitelka řádně zkoumala a také posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu relevantní judikatury (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalovaná neuhradila čerpanou jistinu, poplatky ani úrok, žaloba byla podána důvodně, a proto jí soud co do částky 19 777,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 441,09 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 23,4 % ročně z částky 18 441 ,09 Kč od 14. 5. 2024 do 12. 8. 2024, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 18 441,09 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení vyhověl. Nárok na smluvní úrok převyšující zákonnou sazbu 12,75 % ročně z částky 18 441,09 Kč od 13. 8. 2024 soud neshledal důvodným, neboť podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, náleží věřiteli po prodlení spotřebitele delším než 90 dnů pouze úrok ve výši repo sazby České národní banky zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Proto soud žalobu co do smluvního úroku přesahujícího sazbu 12,75 % ročně od 13. 8. 2024, zamítl.12. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 615 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč) podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), a částky ve výši 315 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala několik desítek. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů.14. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění byla žalované stanovena v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2026 až do úplného zaplacení, se ztrátou jejich výhody v případě neplacení řádně a včas, kdy má soud za to, že postupným plněním tohoto dluhu nebude žalobkyně z materiálního hlediska nepřiměřeně nepříznivě dotčena, a to s ohledem na zaplacení dluhu v přiměřené době.