Okresní soud v České Lípě 38 C 174/2026-29 – Dokazování

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále jen „původní věřitelka“) s žalovanou uzavřela po prověření její úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky dne 20. 4. 2025 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalované poskytla částku 10 000 Kč, která jí byla vyplacena dne 20. 4. 2025 převodem z bankovního účtu původní věřitelky na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 28. 7. 2025, žalovaná však nehradila pravidelné měsíční splátky a dostala se tak do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně uvádí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá celkové částky 14 968 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 968 Kč a dále zákonného úroku z prodlení od 29. 7. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 20. 4. 2025 (č.l. 13-17), že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena roční úroková sazba ve výši 279,83 % a RPSN ve výši 660 %, celková částka ke splacení po 30 dnech činí 10 000 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu 12 měsíců. Výše minimální měsíční splátky byla sjednána na 5 % z jistiny + úrok přirostlý za přechozích 30 dnů. Smlouva nebyla žalovanou ani původní věřitelkou podepsána. Z výpisu z běžného účtu u , Anonymizováno, . (č.l. 18) bylo zjištěno, že dne 20. 4. 2025 byla připsána na tento účet tzv. autorizační platba ve výši 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, , téhož dne pak na uvedený účet č. , č. účtu, odešla platba ve výši 10 000 Kč. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , číslo, (č.l. 19) soud zjistil, že původní věřitelka dne 20. 4. 2025 vyplatila žalované částku 10 000 Kč, žalovaná dne 24. 5. 2025 uhradila částku 500 Kč, kterou původní věřitelka započítala na jistinu úroku. Ze sdělení , právnická osoba, . (č.l. 10) má soud za zjištěné, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Z výzvy ze dne 25. 6. 2025 (č.l. 20) soud zjistil, že původní věřitelka vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky 2 728 Kč s upozorněním na zesplatnění úvěru v případě, že dlužnou částku neuhradí. Z oznámení – poslední možnost dohody na úhradě ze dne 28. 7. 2025 soud zjistil, že původní věřitelka zepslatnila úvěr ke dni 28. 7. 2025, o čemž žalovanou písemně informovala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025 (č.l. 23) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalované, že pohledávku za ní postoupila žalobkyni. Z předžalobní výzvy z téhož dne (č.l. 26) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 20 366,09 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 16 206,10 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 160 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (ISAS) soud zjistil, že původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni.4. Soud má z provedeného dokazování za zjištěné, že dne 20. 4. 2025 poukázala původní věřitelka na účet žalované částku 10 000 Kč. Nebylo prokázáno, že žalovaná podepsala úvěrovou smlouvu, neboť podpis žalované na této smlouvě zcela absentuje, nebyla ani prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovanou o procesu pořízení elektronického podpisu žalované. Bylo prokázáno, že žalovaná původní věřitelce uhradila částku 500 Kč, dále na svůj dluh původní věřitelce nebo jejím právním nástupcům neuhradila ničeho. Dále bylo prokázáno, že původní věřitelka platně převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a původní věřitelkou, která pohledávku platně postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru, neboť podpis žalované, stejně jako původní věřitelky, na předložené úvěrové smlouvě zcela absentuje. Závěr, že došlo k uzavření smlouvy předkládaný žalobkyní, nelze dovodit ani ze skutečnosti, že z účtu žalované odešla dne 20. 4. 2025 platba ve výši 1 haléře na účet původní věřitelky. K plnění ve výši 10 000 Kč na účet žalované přesto došlo. Žalovaná uhradila pouze částku 500 Kč, zbylých 9 500 Kč poskytnutých původní věřitelkou nevrátila. Žalovaná se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila o 9 500 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovanou žalobkyně. Žaloba je tak co do 9 500 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 5 468 Kč. O tuto částku se žalovaná na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatila. V této části musel soud žalobu zamítnout.9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 64 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená (o úspěch žalované 36 %) na 28 %, tj. částka 644 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč) a paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč). Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.