38 C 416/2025-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela po ověření jeho identity a prověření jeho schopnosti splácet úvěr dne 22. 3. 2024 prostřednictvím webového rozhraní, po zaslaní ověřovací platby ve výši 1 Kč, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které zaslala žalované částku na její účet. Žalovaná neplnila svou povinnost úvěr řádně splácet. Žalobkyně požaduje kromě úhrady dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč také kapitalizovaný smluvní úrok 6 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 845 Kč.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 22. 3. 2024 (č.l. 19-20) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalované jako dlužníkovi (ve smlouvě označenému jako úvěrovaný) poskytnout na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, RPSN činí 5 532,57 %. Žalovaná se měla zavázat splácet poskytnutý úvěr tak, že bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách smluvní úrok ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu úvěru splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. V článku IV. byly upraveny další náklady spojené s prodlením při splácení, mimo jiné poplatek za účelně vynaložené náklady upomínání, smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení. V části podpisy není u jména žalované uveden podpis. Z potvrzení o provedené platbě (č.l. 21) bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla prostřednictvím služby ThePay uhrazena na účet č. , č. účtu, dne 22. 3. 2024 částka 15 000 Kč. Z průkazu zdravotního pojištění (č.l. 22) a občanského průkazu žalované (č.l. 23) bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované. Z oznámení o zesplatnění ze dne 22. 7. 2024 (č.l. 24) soud zjistil, že žalovaná byla informována o zesplatnění svého dluhu ke dni 22. 7. 2024 a vyzvána k uhrazení částky 44 173 Kč. Z předžalobní výzvy (č.l. 29) ze dne 14. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 50 625,09 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 12 487 Kč, žalobkyně doložila i podací lístek (č.l. 30). Ze sdělení banky , právnická osoba, . z 22. 1. 2026 (č. l. 18) bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, patří žalované. V březnu 2024 přišla na tento účet platba od žalobkyně ve výši 15 000 Kč.4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne 22. 3. 2024 odeslala na účet žalované č. , č. účtu, částku 15 000 Kč, což doložila výpisem z účtu. Podle smlouvy měl úvěrovaný platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny úvěru, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. RPSN činilo 5 532,57 %. Žalovaná částku 15 000 Kč žalobkyni do data podání žaloby nevrátila.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.9. Soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, , právnická osoba, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.10. V projednávané věci nebylo doloženo, že by žalobkyně byť jen formálně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho příjmy a výdaje (výpisy z účtu, výplatní pásky, pracovní smlouva). Žalobkyně také zcela rezignovala na řádné (ve smy