Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 968,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč na běžném účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal, že na účet připsané částky za smluvené období dosáhnou minimálně 50% povoleného limitu. Záporný zůstatek by úročen úrokem ve výši 21,99 % ročně a žalovaný se dále zavázal hradit sjednané poplatky. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, opakovaně se dostal do prodlení a právní předchůdce žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný. Ke dni zesplatnění dlužil žalovaný 15 968,80 Kč, z čehož činil zákonný úrok z prodlení částku 561,01 Kč, dlužná jistina pak činila částku 12 707,79 Kč a dlužné poplatky 2 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, postoupena žalobkyni. Žalobkyně se kromě dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení a poplatků, domáhá též smluvního úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 24. 9. 2025 do zaplacení.Jednání ve věci bylo nařízeno na den , datum, a žalovaný byl k tomuto jednání obeslán doručenkou do vlastních rukou. Žalovaný se k jednání nedostavil, a soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který byl poučen o následcích nedostavení se k jednání. Soud vzal skutková tvrzení obsažená v žalobě za nesporná a rozhodl rozsudkem tak, že zcela vyhověl návrhu žalobkyně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 968,80 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I.. Z tvrzení uvedených v žalobě vyplývá nárok uplatněný žalobkyní ve smyslu ust. § 1879 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 968,80 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.