Okresní soud v České Lípě 48 C 147/2026-17 – Smlouva pracovní

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 138 926,68 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 26 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 32 407 Kč a pojištěním 3 816 Kč předchůdkyni žalobkyně zpět ve 24 měsíčních splátkách po 2 593 Kč, tj. celkem 62 223 Kč. Žalovaný dosud uhradil pouze 17 600 Kč. Pohledávka v žalované výši je tvořena zapůjčenou a nevrácenou jistinou ve výši 20 512,82 Kč, poplatkem ve výši 20 877,50 Kč, úroky a úroky z prodlení. Dále mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 49 048 Kč a pojištěním 3 816 Kč předchůdkyni žalobkyně zpět ve 24 měsíčních splátkách po 3 870 Kč, tj. celkem 92 864 Kč. Žalovaný dosud uhradil pouze 9 900 Kč. Pohledávka v žalované výši je tvořena zapůjčenou a nevrácenou jistinou ve výši 36 100 Kč, poplatkem ve výši 41 436,36 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 20 000 Kč, úroky a úroky z prodlení. Dne , datum, uzavřel původní věřitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení a téhož dne bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby upomenut předžalobní výzvou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl bez jeho přítomnosti (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř.).2. Vzhledem k pasivitě žalovaného soud provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní: Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaný pokaždé požádal o zápůjčku ve výši 100 000 Kč na neočekávané výdaje. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je svobodný, je nezaměstnaný, výdaje 2 593 Kč na splátky úvěru právní předchůdkyně žalobkyně a 2 000 Kč na ostatní výdaje, jeho příjem je 13 408 Kč. Celkový příjem domácnosti činí 48 408 Kč, aniž by bylo uvedeno, co je dalším zdrojem příjmu (35 000 Kč), naopak je zde uvedeno, že žalovaný jiný příjem než sociální dávky nemá. Dle poznámky na formuláři žalovaná předložila pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Ze smluv ze dne , datum, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 26 000 Kč, a ze dne , datum, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 40 000 Kč, soud ověřil v žalobě uvedené údaje. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, vytištěné na zadní straně smlouvy, a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tabulek výpočtů úroku a úroku z prodlení soud zjistil, jaký způsobem žalobkyně provedla zápočty a kapitalizaci příslušenství dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, s přílohou a oznámení o postoupení dluhu soud zjistil, že původní věřitel, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.3. Na základě shora uvedeného má soud za prokázaný tento skutkový stav: společnost , Anonymizováno, . s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 26 000 Kč, a ze dne , datum, , smlouvu o zápůjčce jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 40 000 Kč, tyto částky žalovaný obdržel v hotovosti. Žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky vrátit spolu s poplatkem ve 24 měsíčních splátkách, dostal se však se splácením do prodlení, když uhradil na první smlouvu pouze částku 17 600 Kč a na druhou smlouvu 9 900 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne , datum, postoupena na žalobkyni.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy, a to z pohledu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž ani jednu žalovaný řádně nesplatil. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně o žalovaném před uzavřením obou smluv zjistil, že je nezaměstnaný, žijící ze sociálních dávek. Soud má v obecné rovině za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud se nezajímala blíže o pravidelné (obvyklé) životní náklady (výdaje) žalovaného. Z klientské karty je zřejmé, že byly posuzovány výdaje žalovaného ve výši 2 000 Kč. Dle názoru soudu měsíční částka 2 000 Kč není pro dospělé osoby dostatečná na zajištění bydlení, s ním společných služeb, stravy, ošacení a obdobných základních potřeb jako drogerie a léky. Další příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč, nejsou ničím podloženy, zřejmě jsou uvedeny pouze účelově. Soud má za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud žalovanému poskytovala další úvěry i za situace, kdy nesplatil úvěr předchozí a na základě zcela zkreslených výdajů. S ohledem na popsaný skutkový stav má tak soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost (předchůdce) žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudit kredibilitu spotřebitele na druhé straně, když neprovedla šetření na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací. Úvěr by měl být poskytnut, vyplývá-li z daného případu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Dle názoru soudu však takový postup neodpovídá vůli a záměru zákonodárce. Pokud má dle ust. § 86 odst. 1 poskytovatel „posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“, je zcela jednoznačně na spotřebiteli, aby doložil písemně své příjmy a pravidelné výdaje.7. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.8. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva o zápůjčce jako celek neplatná. Z tohoto důvodu není možné žalobě vyhovět co do požadovaných administrativních poplatků, obchodních úroků, ani smluvní pokuty a soud se dále zabýval pouze jistinou dluhu.9. V návaznosti na shora citované zákonné ustanovení je zřejmé, že co do vyplacené částky se jedná o plnění bez právního důvodu, neboť důvodem, který zakládal plnění, byla smlouva, kterou soud shledal neplatnou. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, dle tvrzení žalobkyně provedla pouze několik splátek v celkové výši 17 600 Kč na první smlouvu a na druhou smlouvu 9 900 Kč, proto soud žalobkyni přiznal zbývající požadovanou částku 8 400 Kč na smlouvu z , datum, a částku 30 100 Kč na smlouvu z , datum, , a ve zbytku žalobu zamítl.10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal z částky jistiny žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný by vzhledem k procesnímu úspěchu měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné mu však nevznikly.