Okresní soud v České Lípě 51 C 72/2026-14 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 720 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) měl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, úvěr měl být poskytnut na dobu neurčitou, při závazku žalovaného zaplatit věřiteli i smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny (žalovaný se měl zavázat splácet nejpozději k 8. dni v měsíci také úrok přirostlý za uplynulé období). Jistinu měl žalovaný splácet zcela nebo zčásti kdykolil během trvání smlouvy. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou úvěru, k 9. 7. 2024 měl být úvěr zesplatněn a žalovaný měl být vyzván k úhradě celého úvěru (20 000 Kč na jistině úvěru, 8 000 Kč na kapitalizované části úroku). Žalovaný neměl ničeho zaplatit. Žalobkyně tvrdí aktivní legitimaci na základě opakovaného postoupení pohledávky.2. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou dne 10. 7. 2026, jednání se nezúčastnil, ani nepožádal o odročení jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z dokumentu označeného jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je za zjištěné, že jde o dokument, ve kterém je označen jako úvěrující věřitel „obchodní společnost , právnická osoba, .“, IČO , IČO, , jako úvěrovaný je označen žalovaný společně s jeho rodným číslem, označením místa trvalého pobytu, číslem bankovního účtu, e-mailem, kontaktním telefonome. Předmětem dokumentu je závazek věřitele poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a tomu odpovídající závazek žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit věřiteli úroky. Úvěr měl mít podobu revolvingového úvěru s tím, že „limit měl být žalovanému poskytnut dne 7. 2. 2024“ a žalovaný mohl žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, prostřednictvím webové aplikace dostupné na adrese , Anonymizováno, nebo písemnou žádostí zaslanou na e-mailovou adresu , e-mail, nebo telefonicky. Věřitel pak měl žalovanému poskytnout peněžní prostředky bezhovostním převodem na účet žalovaného. V závěru dokumentu je předtištěna nevyplněná podpisové doložka – za úvěrujícího není nikdo podepsán, to samé za žalovaného jako úvěrovaného, kdy je pouze formulářově předtištěno „, Jméno žalovaného, “.5. Z dokumentu označeného jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 7. 2024 je za zjištěné, že věřitel dne 9. 7. 2024 informoval žalovaného o zesplatnění úvěru k 9. 7. 2024, a to pro opakované porušování smluvních podmínek, aniž by porušení smluvních podmínek bylo konkretizováno. Dluh je vyčíslen částkou 55 768,55 Kč.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby je za zjištěnou výzva žalovanému k úhradě částky ve výši 74 206 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaný je označen adresou , adresa, .7. Z oznámení o postoupení pohledávky je za zjištěný formulář ze dne 20. 7. 2025, jako odesílatel je předtištěn věřitel , právnická osoba, ., který žalovanému oznamuje postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, . a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Postupované pohledávka je identifikována jako pohledávka z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, .8. Z postupních smluv je za zjištěné, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek věřitel jako postupitel postoupil pohledávku (identifikována číslem tvrzené smlouvy) za žalovaným , právnická osoba, . dne , datum, a společnost , právnická osoba, ., pohledávku za žalovaným dne , datum, postoupila žalobkyni.9. Z provedeného dokazování je pouze za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně jednal pravděpodobně s žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru a že tvrzená pohledávka z takto tvrzeného závazkového vztahu byla postoupena dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., která dne , datum, tutéž pohledávku postoupila současné žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, stejně tak byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě pohledávky.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 věta prvá o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.13. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Žalobkyně sice tvrdila elektronický způsob uzavření smluvního vztahu, ale k prokázání tvrzeného způsobu uzavření smlouvy o úvěru neoznačila žádný relevantní důkaz. Ostatně předložený dokument označený jako smlouva o úvěru neobsahuje v podpisové části ani žádnou doložku, který by svědčila alespoň o prostém elektronickém podpisu předloženého dokumentu úvěrovaného. Žalobkyní nebyl předložen žádný záznam údajů o právním jednání v elektronickém systému, který by prokazoval, že by osoba žalovaného (při současném určení jednající osoby) v daném okamžiku podepsala předložený dokument prostým (či jiným – vyšším) elektronickým podpisem. Předložený dokument nijak neprokazuje existenci (uzavření) smluvního závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Žalobkyně žádný jiný důkaz, který by existenci závazkového vztahu uzavřeného v tvrzené formě mezi účastníky (věřitelem a žalovaným) prokazoval, neoznačila ani nedoložila.14. Nárok nebylo možné posoudit ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. V řízení totiž nebylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků v tvrzené výši 20 000 Kč. Platba zřejmě měla být dle žalobních tvrzení poskytnuta jednorázově, byť se mělo jednat o revolvingový úvěr, nicméně k poskytnutí peněžních prostředků nebyl žalobkyní předložen žádný důkaz. Žalobkyně však požádala soud pro položení dotazu bance, kdy soud měl vyžádat, zda od doby uzavření smlouvy do data zesplatnění úvěru 9. 7. 2024 byly provedeny platby v celkové výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného, zda se jednalo o bankovní účet žalovaného. Soud navržený důkaz neprovedl, neboť by jeho provedení nemohlo vést k prokázání konkrétního tvrzení žalobkyně o poskytnutí částky 20 000 Kč jejím právním předchůdcem. Žalobkyně totiž navrhla vyžádání obecně všech plateb za uvedené období zaslaných na účet žalovaného jakýmkoliv subjektem, vůbec blíže nespecifikovala bližší identifikaci plateb (číslo odchozího účtu, variabilní symbol, jinou identifikaci) uskutečněných věřitelem v rozhodném období. Jednalo se o neurčitý důkazní návrh, protože se žalobkyně (resp. její zástupce) nedostavil k nařízenému jednání, nebylo jej možné poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ke konkretizaci důkazního návrhu (poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje při ústním jednáním přítomným účastníkům řízení).15. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou ze shora uvedených důvodů. Nebylo prokázáno, že by mezi věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., nárok nebylo možné ani částečně posoudit z titulu bezdůvodného obohacení, protože nebylo prokázáno ani poskytnutí pěněžních prostředků ve výši 20 000 Kč. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný a náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu.