58 C 115/2025-27 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 338,15 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 21. 3. 2023 se žalovaným prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jím uvedený účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč splatný do 20. 3. 2024. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného posouzena tím způsobem, že žalovaný byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy neuhradil ničeho, přičemž pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla postoupena žalobkyni. Žalovaná částka pak představovala nesplacenou jistinu úvěru 10 000 Kč a nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 338,15 Kč.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobních tvrzení. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil souhlas.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 21. 3. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému na účet č. , č. účtu, , uvedený v úvěrové smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč (k tomu viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, a potvrzení o platbě v elektronickém spisu CEPR).6. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).7. Z ostatních provedených důkazů pak soud již nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé nic podstatného.8. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle § 2 odst. 1, § 75, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a dle § 574 a násl., § 1879, § 1880 odst. 1, § 1887, § 2395, § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž okamžiku (dále jen „o. z.“).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.). Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).13. Již ze samotného žalobního tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena pouze na základě lustrace v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, soud shledal, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo a nemohlo být řádné, protože právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Lustrace žalovaného ve shora uvedených databázích tento deficit nemohla zhojit, protože tyto databáze (k tomu viz znění § 86 odst. 1 ZoSÚ) jsou jen podpůrným (a sekundárním) zdrojem informací o úvěruschopnosti spotřebitele. Soud proto dospěl po právní stránce k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péči neposoudila, v důsledku čehož je úvěrová smlouva absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).14. Žalobkyně má tak vůči žalovanému jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela a které byl spotřebitelský úvěr na účet uvedený v této smlouvě poskytnut, nárok pouze na to, aby jí žalovaný vrátil dosud nesplacenou jistinu původního spotřebitelského úvěru, tedy v tomto případě částku 10 000 Kč (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.).15. Jde-li o zbylé nároky žalobkyně opírající se o úvěrovou smlouvu, ty soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v této části zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na zaplacení smluvního poplatku za poskytnutí úvěru, ani na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny úvěru, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože rozdíl v úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného je zcela nepatrný (48,06 % odpovídající úspěchu žalobkyně oproti 51,94 % odpovídajícím úspěchu žalovaného). Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , spisová značka, ).