111 C 2/2021-100 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 5.10.2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení: 1) 53 105,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 505,00 Kč ve výši 10% ročně od 26.07.2019 do 04.10.2019 ve výši 1 176,49 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 58 105,00 Kč ve výši 10% ročně od 05.10.2019 do 19.11.2019 ve výši 742,45 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 56 105,00 Kč ve výši 10% ročně od 20.11.2019 do 31.01.2020 ve výši 1 137,68 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 53 105,00 Kč ve výši 10% ročně od 01.02.2020 do zaplacení, jakož i zaplacení 2) 24 002,00 Kč a též zaplacení 3) úroku ve výši 102,66 % p.a z částky 47 362,30 Kč od 26.07.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26.7.2019 dosáhne částky 119 707,00 Kč. To vše na základě smlouvy o úvěru ze dne 24.2.2019 na částku 50.000 - Kč, po jejímž poskytnutí žalovaný zaplatil celkem 18.500 - Kč. 2. Soud účastníkům zpřístupnil právní názor, jímž se bude řídit (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 43). Žalobce stručně shrnuto doplnil (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 47), že úvěruschopnost dlužníka posoudil řádně. Dlužník měl volné prostředky ve výši 8.590 - Kč a věřitel vycházel ze zprávy o výši mzdy, výpisu s číslem účtu dlužníka, jakož i z jeho čestného prohlášení a negativního výpisu z dostupných registrů evidujících nespolehlivé dlužnické chování dlužníků. Dlužník uvedl, že jeho výdaje činí 4.810 - Kč měsíčně. Při ověřování údajů dlužníka věřitel postupoval v souladu s přiměřenou mírou obezřetnosti. Avšak ani nikoli řádné prověření úvěruschopnosti neumožňuje soudu konstatovat neplatnost smlouvy z úřední povinnosti. Takový závěr ke contra legem s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž výše úroku byla srozumitelně a jasně sjednána v zákonných limitech a nejde o nepřiměřené ujednání. V případě opačného závěru musí soud postupem podle § 1802 občanského zákoníku určit úrok obvyklý. Soud následně připomněl judikaturu NS a ESD (č.l. 91) z níž bude vycházet. 3. Poté, co soud účastníkům sdělil právní názory na věc, vzal žalobce žalobu částečně zpět (č.l. 59) a soud v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, zastavil (výrok III.). 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 24.2.2019 smlouvu o úvěru (č.l. 13), na základě níž žalobce žalovanému poskytl dne 25.2. 2019 částku 50.000 - Kč (č.l. 27) s tím, že žalovaný v 18 měsíčních splátkách po 5.542 - Kč, splatných ke 20. dni v měsíci, vrátí žalobci celkem 99.756 - Kč, při RPSN 167,78% (č.l. 13 p.v.). 5. Žalovaný na úvěr zaplatil žalobci (č.l.18) do 31.1.2020 celkem 18.500 - Kč. 6. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl úvěr ke dni 27.7.2019 zesplatněn (č.l. 4 a 17) a věřitel vyzval dlužníka k okamžitému zaplacení 60.505 - Kč. K datu zesplatnění dlužník zaplatil 11.500 - Kč (č.l. 18). 7. Za 50.000 Kč poskytnutých dne 25.2.2019 tak žalovaný měl dlužit žalobci dne 27.7.2019 celkem 60.505 - Kč, ačkoli zaplatil 11.500 - Kč. 8. V žalobě podané dne 26.1.2021 žalobce požadoval zaplacení celkových 77.107 - Kč a k tomu úrok ve výši 102,66% ročně do výše 119.707 - Kč (č.l. 3), ačkoli žalovaný zaplatil do té doby celkem 18.500 - Kč. 9. Věřitel před schválením smlouvy o úvěru ověřoval ke dni 29. 3. 2019 finanční situaci dlužníka a zjistil (č.l. 11), že dlužník má příjem ze mzdy ve výši 14.400 - Kč (viz též pracovní smlouva a výplatní lístek, č.l. 19 a 20-24) a jeho celkové měsíční výdaje činí 4.810 - Kč, z toho na bydlení 1.400 - Kč. Volné zdroje tak měly činit 8.590 - Kč při měsíční splátce 5.542 - Kč, kterou měl dlužník splácet 1,5 roku. Sám věřitel uvedl skóre dlužníka jako nehodnotitelné, s tím, že„ smlouva dlužníka je hodnocena jako špatná“ (kód příznaku 16, č.l. 28). Právní posouzení 10. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 11. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona). 12. Protiprávního jednání v podobě přečinu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní (§ 218 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.). 13. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (§ 1796 občanského zákoníku). 14. U občanskoprávní skutkové podstaty lichvy není k dispozici ustálená judikatura, neboť zákon platí relativně krátkou dobu. Současně si je soud rovněž vědom, že uplatňování občanského a trestního práva má v zásadě autonomní povahu. Avšak s ohledem na princip harmonie soudních rozhodnutí a souladnosti individuálních aktů veřejné moci nelze judikaturu obou tradičních právních odvětví navzájem přehlížet. Jednání, které trestní právo (kteréžto je krajní právním prostředkem), zapovídá, tedy je kvalifikuje jako protiprávní, stěží může právo soukromé aprobovat (pozn. opačně to neplatí – soukromoprávní protiprávnost díky subsidiaritě trestní represe nezakládá bez dalšího trestní protiprávnost). Platí-li v trestním právu, že při posuzování zákonného znaku poměru plnění, je vedle výše úroku třeba přihlížet i k zajištění a k ostatním akcesorickým závazkům, tedy k souhrnu všech plnění (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka] dostupná na: [webová adresa]), pak toto posouzení není v civilním řízení zcela bez významu (srov. podobně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn.: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). 15. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 16. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. [příjmení] a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce nepředložil ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o výdajové situaci dlužníka, který měl nízký příjem ze mzdy. Žalobce oponoval tak, že uvedl, že úvěruschopnost byla posouzena řádně. 17. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že z