4 C 200/2018-129 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], zapsaném na [list vlastnictví] pro [územní celek], a to části tohoto pozemku, která je vyznačena na geometrickém plánu. Zpracování takového geometrického plánu žalobce předpokládal v průběhu řízení. Sám se v tomto směru odkazoval na nákres, který učinil přílohu žaloby. Fakticky v terénu je hranice dána současným oplocením. Jako vlastník pozemku parc. [číslo] je v katastru veden žalovaný. Žalobce je vlastníkem sousedních pozemků – pozemek parc. č. st. [anonymizováno] a pozemek pacc. [číslo] vše v k.ú. [část obce]. Žalobce je přesvědčen, že k předmětné části pozemku pace. [číslo] nabyl vlastnické právo vydržením. Vlastníkem sousedních pozemků se žalobce stal na základě kupní smlouvy ze dne 4.9.1974, právní účinky smlouvy nastaly dnem její registrace ke dni 11.10.1974. Na základě této smlouvy převzal žalobce do své držby i část pozemku [číslo], která je předmětem žaloby, neboť tato část byla oplocena společně s pozemky st. [anonymizováno] a [anonymizováno] v jeden celek. Při nabytí vlastnického práva žalobce neměl důvod pochybovat o tom, že by část pozemku [číslo] nebyla součástí pozemků, jichž se stal vlastníkem. Tato část pozemku byla navíc v držbě i právních předchůdců žalobce. Ze strany žalovaného nebyla nikdy držba předmětné části pozemku [číslo] zpochybňována, a to až do roku 2017, kdy došlo k odstranění části plotu žalovaným s odůvodněním, že se nachází na pozemku žalovaného. Až do této doby byl žalobce v dobré víře, že je vlastníkem této části pozemku, a tuto část pozemku z toho důvodu užíval a udržoval. Žalobce má za to, že s ohledem na délku vydržecí doby se stal vlastníkem předmětné části pozemku 12.10.1984. Vzhledem k tomu, že se do vydržecí doby započítává i oprávněná držba právního předchůdce, je vysoce pravděpodobné, že k vydržení vlastnického práva došlo již mnohem dříve. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, neboť stav zapsaný v katastru neodpovídá stavu právnímu, pro uvedení do souladu je třeba pravomocného rozsudku. 2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Poukázal na to, že z nákresu, který je přílohou žaloby, není jednoznačně patrné, o jakou část pozemku parc. [číslo] se jedná. Na pozemku pace. [číslo] se nachází místní komunikace III. Třídy, je zařazena do pasportu místních komunikací. Žalovaný tuto komunikaci udržuje, komunikace je využívána vlastníky přilehlých nemovitostí i složkami integrovaného záchranného systému. Žalovaný trvá na plné průjezdnosti této komunikace. Žalovaný namítl nedostatek dobré víry žalobce, když i v minulosti žalovaný komunikaci udržoval, o nedostatku dobré víry svědčí i to, že žalobce zřejmě neplnil řádné své povinnosti při placení daní z nemovitosti ve vztahu k jím tvrzené části pozemku [číslo]. 3. U jednání a následně u místního ohledání bylo vyjasněno, o jakou část pozemku pace. [číslo] žalobci jde. Ze strany žalovaného nebylo zpochybněno vlastnictví žalobce k té části pozemku parc. [číslo] která se nachází za stávajícím oplocením, resp. kamennou zdí. Vlastním předmětem sporu byla ta část pozemku, která se nachází v místě, kde již kamenná zeď není, z pohledu žalovaného potom zejm. ta část, která zasahuje do dnes existující štěrkové cesty, neboť pro žalovaného bylo zásadní zachovat průjezdnost komunikace. Zjištěné skutečnosti 4. Při místním ohledání měl soud možnost seznámit se se situací na místě, byl díky němu vymezen vlastní předmět sporu (tedy ta část pozemku parc. [číslo] která byla mezi stranami sporná), byla pořízena fotodokumentace, která se posléze stala i podkladem při svědeckých výpovědích. 5. Z výpovědí svědků, konkrétně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že kamenná zeď sahala dál směrem k rohu domu [adresa], než je její současný stav, nicméně mezi svědky nebyla shoda na tom, kam až sahala. Svědkové také hovořili o různých obdobích. V této souvislosti svědkyně [příjmení] uváděla, že zeď sahala až za výklenek (na foto na č.l. 61 označen písm. A), svědek [příjmení] naproti tomu uváděl, že sahala pouze po tento výklenek. Svědek [příjmení] vypovídal o stavu v 80. letech minulého století, svědkyně [příjmení] pravděpodobně o době starší. Svědek [příjmení] hovořil ve své výpovědi o tom, že kamenná zeď šla pravděpodobně až na roh domu [adresa], jeho výpověď spadá do 80. let. Svědkyně [příjmení] pak uvedla, že kamenná zeď pokračovala dál, než jak je zachycena na foto č.l. 61 spisu, odhaduje to asi tak do půlky velkých vrat. Tento stav trval v 90. letech a nezměnil se ani v roce 2009 nebo 2010, kdy byla svědkyně na místě naposledy. Svědci [příjmení] a [příjmení] se shodli na tom, že naproti výklenku (bod A na foto) stála dříve branka. 6. Z výpovědi výše uvedených svědků, jakož i svědkyně [jméno] [příjmení], vyplynulo, že současná štěrková cesta na pozemku [číslo] vypadala dříve jinak, nebyla vyštěrkovaná, byla hlinitá a byla více odkloněná od domu [adresa] (svědek [anonymizováno], doba 80. let), příp. cesta byla travnatá s tím, že tam občas projel traktor (svědkyně [anonymizováno] a [příjmení], 90. leta minulého století a nultá léta tohoto století). Svědkové [příjmení] a [příjmení] hovořili shodně o tom, že se zajíždělo auty k domu [adresa], do prostoru mezi dům a kamennou zeď. Oba svědci se také shodli na tom, že na rohu domu stála lípa, kterou bylo nutné objíždět. 7. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že poté, co zmizela branka a část kamenné zídky, tak na nezaplocené části pozemku se pásly husy od všech lidí z obce. Z výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplynulo, že kolem domu [adresa], i v nezaplocené části, býval trávník vysekaný, podle svědkyně [příjmení] to tak bylo až na roh domu. 8. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] je žalobce. Vlastníkm pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] je žalovaný. 9. Žalobce se stal vlastníkem výše uvedených nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 20.9.1974. 10. Znaleckým posudkem [celé jméno znalce] ze dne 9.2.2021 byla stanovena hranice mezi pozemky parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] na jedné straně a pozemkem parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], stanovení hranice proběhlo podle zadání soudu. Na základě toho byl vypracován geometrický plán, kterým byl vymezen pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], tento pozemek představuje předmět řízení. 11. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Posouzení věci 12. Žalobce se domáhá určení vlastnictví k části pozemku [číslo] v k.ú. [část obce]. Tato část byla během řízení dostatečně specifikována – výrazně větší část tohoto pozemku se nacházela za stávajícím plotem a kamennou zdí, které tuto část pozemku přiřazují v jeden celek s pozemky žalobce parc. č. st [anonymizováno] a parc. [číslo]. Vlastní spor pak mezi účastníky byl pouze o malou část tohoto pozemku, a to tu, která se nenachází za plotem či kamennou zdí a která výrazně zasahuje do existující cesty na pozemku parc. [číslo]. Podle žalobce jeho pozemek sahá až do bodu, který představuje průsečík hypotetického prodloužení stávající kamenné zdi a kolmice jdoucí od rohu domu [adresa] (patrné je to na foto na č.l. 57). V tomto směru byl žalovaný ochoten přistoupit na smírné řešení v té podobě, že by uznal vlastnictví žalobce i v té části nezaploceného pozemku, který je ohraničen spojnicí mezi koncem stávající kamenné zdi a geodetickou značkou, nacházející se asi 1,2 m kolmo od rohu domu [adresa] žalobce. Žalovaný na toto nepřistoupil, požadoval určit vlastnictví i k té části pozemku, která se nachází vně (tj. směrem do stávající cesty) této spojnice. Tato část, v podstatě jakýsi malý trojúhelník, byla vlastním předmětem sporu. 13. Žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle § 80 o.s.ř. Bez požadovaného určení by totiž nemohl být zapsán jako vlastník této části pozemku do katastru nemovitostí. 14. Pro rozhodnutí věci bylo klíčové posoudit, zda žalobce skutečně vydržel vlastnické právo k části pozemku, jež je předmětem žaloby. Soud má za to, že žalobce k větší části tohoto pozemku vlastnické právo skutečně vydržel, ovšem vydržení vlastnického práva k celé části pozemku, jehož vlastnictví se domáhá, se mu prokázat nepodařilo. 15. S ohledem na dobu, kdy mělo k vydržení dojít, je třeba aplikovat tehdy účinnou právní úpravu, tj. občanský zákoník z roku 1964 (zákon č. 40/1964 Sb.). Podle ust. § 134 odst. 1 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle ust. § 129 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle ust. § 130 odst. 1 občanského zákoníku potom je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu