8 C 228/2021-45 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení shora uvedených částek s úroky z prodlení s tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], dne 13. 9. 2017 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které zapůjčil žalované částku 6.000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí této částky v den uzavření smlouvy a zavázala se ji vrátit věřiteli spolu se souhrnným poplatkem 4.640 Kč formou 45 týdenních splátek po 237 Kč. Zápůjčka tak měla být splacena nejdéle do 25. 7. 2018. Žalovaná na tento dluh věřiteli uhradila celkem 2.000 Kč. Dále žalobce uvedl, že dne 15. 6. 2017 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které zapůjčil žalované částku 10.000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí této částky v den uzavření smlouvy a zavázala se ji vrátit věřiteli spolu se souhrnným poplatkem 7.399 Kč formou 45 týdenních splátek po 387 Kč. Zápůjčka tak měla být splacena nejdéle do 26. 4. 2018. Žalovaná na tento dluh věřiteli uhradila celkem 6.800 Kč. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil obě pohledávky za žalovanou žalobci, který žalobou uplatnil pouze žalované částky dlužných jistin 4.000 Kč a 3.200 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného a zákonné úroky z prodlení. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 9. 2017 [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] na základě uzavřené smlouvy zapůjčila žalované částku 6.000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí této částky v den uzavření smlouvy a zavázala se ji vrátit věřiteli spolu se souhrnným poplatkem 4.640 Kč formou 45 týdenních splátek po 237 Kč. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 6. 2017 [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] na základě uzavřené smlouvy zapůjčila žalované částku 10.000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí této částky v den uzavření smlouvy a zavázala se ji vrátit věřiteli spolu se souhrnným poplatkem 7.399 Kč formou 45 týdenních splátek po 387 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce žalobci. 6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 7. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 8. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 9. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 10. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 11. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě uzavřených smluv o zápůjčkách poskytl žalované částky 6.000 Kč a 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala sjednanými 45 týdenními splátkami vrátit spolu se souhrnnými poplatky 4.640 Kč a 7.399 Kč. Soud uvedené smlouvy považuje za smlouvy lichevní povahy, poněvadž celková částka vrácení ve výši 10.640 a 17.399 Kč představuje roční úrok přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. Pro tuto skutečnost považuje soud smlouvy o zápůjčkách za absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvy, které se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním původního věřitele podle této smlouvy tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku, jako plnění z neplatného právního úkonu. S ohledem na uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávek má žalobce právo na vydání částky poskytnuté žalované snížené o plnění žalované. Sám žalobce takto žaloval, zohlednil, že žalovaná na uvedený dluhy z bezdůvodného obohacení uhradila již 2.000 Kč a 6.800 Kč, proto soud žalobu považuje za důvodnou, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. Bylo na žalované, aby prokázala splnění tohoto nároku. Přes výzvu soudu učiněnou podle § 118a o.s.ř. žalovaná úhradu dluhu ani netvrdila ani neprokázala. Soud tak vzal žalobu za důvodnou v celém rozsahu požadované jistiny i úroků z prodlení, které byly požadovány za dobu, kdy byla žalovaná skutečně v prodlení s úhradou dluhu a ve výši odpovídající ustanovení § 1970 obč. zákoníku číslo 89/2012Sb. a nařízení vlády č. 351/2013Sb. Za těchto okolností soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 12. Pro plný úspěch žalobce ve věci mu soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle § 14b advokátního tarifu za 3 hlavní úkony právní pomoci po 200 Kč, 3 x režijní paušál 100 Kč a 21 % DPH. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce.