11 C 79/2022-55 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem ze dne 29.11.2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 19 974 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z této částky od 1.7.2021 do zaplacení, z titulu tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru z 10.2.2021, na základě níž poskytl žalovanému částku 14.000 - Kč, kterou žalovaný mimo částky 4.800 - Kč nevrátil. Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. 2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud postup podle § 115a o. s. ř. na základě postoje žalobce sám navrhl a současně sdělil právní názor (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 31), z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel. 3. Žalobce argumentoval (č.l. 2 a 20), že mj. řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, kterému po odečtení měsíčních nákladů a minimální splátky úvěru mělo zbýt„ alespoň dalších 217 - Kč“ (č.l. 41 druhá strana, dále„ p.v.“, bod 25). Žalobce uvedl, že shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 4. Žalobce poskytl dne 10.2.2021 úvěr do výše 50.000 - Kč (č.l. 12), na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný v době od 10.2 do 1.3.2021 čerpal celkem částku 14.000 - Kč (č.l. 18-21), kterou měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou kolísající od 1.200 - Kč (č.l. 22) do 3.941 - Kč (č.l. 27). Úrok činil 20% měsíčně (č.l. 2 p.v. a bod 6.1 smlouvy na č.l. 13 p.v.) Žalovaný nesplácel úvěr řádně a ke dni 30.6.2021 dlužil 19.974 - Kč (č.l. 27). Ke dni 29.11.2021 žalovaný uhradil 4.800 - Kč (č.l. 3). 5. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil vyhodnocením (č.l. 40-41), kde je uveden průměrný čistý měsíční příjem ve výši 11.917 - Kč (č.l. 41, bod 22) a měsíční výdaje ve výši 10.500 - Kč, k čemuž je nutno připočítal minimální měsíční splátku 1.200 - Kč, tj. náklady činí 11.700 - Kč a žalovanému tak měsíčně zbývá 217 - Kč, což žalobce vyhodnotil tak, že je žalovaný stále úvěruschopný (body 25 a 26, č.l. 41 p.v.). 6. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný nijak neoponoval. Právní posouzení 7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona). 9. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 10. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, ačkoli bylo zjevné, že příjmy žalovaného nepostačují ke splácení byť minimální splátky a k tvorbě sebemenší rezervy k pokrytí výpadku již tak nízkých příjmů či mimořádných výdajů, byť by se takové mimořádné výdaje pohybovaly jen v řádu stokorun. 11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu. 12. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu. 13. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body (5 a 10)). Žalobce nepředložil vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného opřené o konkrétní informační zdroje. Smlouva je neplatným úkonem pro nesplnění předsmluvní povinnosti. 14. Smlouva však vykazuje i další znaky neplatnosti, jak z hlediska hrubého nepoměru plnění (úrok 20% měsíčně), tak z hlediska své nesrozumitelnosti (konkrétní výši a povahu závazku lze ze smlouvy seznat jen velmi nesnadně atd.), ale těmito důvody se soud pro nadbytečnost nezajímal. 15. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy je cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky„ Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem„ morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout