8 C 254/2021-41 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení shora uvedené částky s úroky z prodlení s tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], dne 31. 3. 2019 uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které zapůjčil žalovanému částku 15.000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí této částky v den uzavření smlouvy a zavázal se ji vrátit věřiteli spolu se souhrnným poplatkem 11.100 Kč formou 58 týdenních splátek po 450 Kč. Zápůjčka tak měla být splacena nejdéle do 11. 5. 2017. Žalovaný na tento dluh věřiteli uhradil celkem 8.850 Kč. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil pohledávky za žalovaným žalobci, který žalobou uplatnil pouze žalovanou částku dlužné jistiny 6.150 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného a zákonné úroky z prodlení od 16. 1. 2021. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 3. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], na základě uzavřené smlouvy zapůjčila žalovanému částku 15.000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí této částky v den uzavření smlouvy a zavázal se ji vrátit věřiteli spolu se souhrnným poplatkem 11.100 Kč formou 58 týdenních splátek po 450 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce žalobci. 5. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 6. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 7. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 8. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 9. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 10. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal sjednanými 58 týdenními splátkami vrátit spolu se souhrnným poplatkem 11.100 Kč. Soud uvedenou smlouvu považuje za smlouvu lichevní povahy, poněvadž celková částka vrácení ve výši 26.100 Kč představuje roční úrok přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. Pro tuto skutečnost považuje soud smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním původního věřitele podle této smlouvy tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku, jako plnění z neplatného právního úkonu. S ohledem na uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávek má žalobce právo na vydání částky poskytnuté žalovanému snížené o plnění žalovaného. Sám žalobce takto žaloval, zohlednil, že žalovaný na uvedený dluh z bezdůvodného obohacení uhradil již 8.850 Kč, proto soud žalobu považuje za důvodnou, a to včetně požadovaných úroků z prodlení 8,05% ročně, ale až od 26. 3. 2021, když první prokázaná výzva k vydání bezdůvodného obohacení je z 12. 2. 2021, podle podacího lístku byla odeslána 15. 2. 2021, žalovaný měl uhradit celý svůj dluh do deseti dnů od doručení. Podle § 753 občanského zákoníku výzva byla doručena 18. 2. 2021, žalovaný tedy měl plnit do 25. 3. 2021 a neučinil-li tak, dostal se 26. 3. 2021 do prodlení. Z toho důvodu soud žalobu v části požadovaných úroků z prodlení do 25. 3. 2021 včetně zamítnul. Ve zbývající části bylo na žalovaném, aby prokázal splnění tohoto nároku. Přes výzvu soudu učiněnou podle § 118a o.s.ř. žalovaný úhradu dluhu ani netvrdil ani neprokázal. Soud tak vzal žalobu za důvodnou v celém rozsahu požadované jistiny i úroků z prodlení, které byly požadovány za dobu, kdy byl žalovaný skutečně v prodlení s úhradou dluhu a ve výši odpovídající ustanovení § 1970 obč. zákoníku číslo 89/2012Sb. a nařízení vlády č. 351/2013Sb. Za těchto okolností soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 11. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobce ve věci je neúspěchem v poměrně nepatrné části, přiznal soud žalobci podle § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle § 14b advokátního tarifu za 3 hlavní úkony právní pomoci po 200 Kč, 3 x režijní paušál 100 Kč a 21 % DPH. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce.