11 C 109/2023-54 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 3. 2023 žádal žalobce na žalovaném zaplacení 95 280,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 732,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 92 945,19 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 190,43 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 95 280,77 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, to vše, z titulu dluhu ze smlouvy o zápůjčce, na základě níž žalobce poskytl žalovanému 92 945,19 Kč, které žalovaný přes výzvu nevrátil. 2. Soud věc projednal a rozhodl bez jednání, poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 37), z nějž toto rozhodnutí vychází 3. Žalobce argumentoval (č.l. 42), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace kdy vycházel ze statistického modelu a dostupných databází. Kient uvedl příjem 22 500 Kč a po odečtení odhadnutých výdajů zbývalo klientovu po odečtení splátky 4 458 - Kč měsíčně. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 4. Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobce uzavřeli elektronicky dne 2.8.2022 smlouvu o revolvingovém úvěru (č.l. 14) s rámcem 80.000 - Kč (takto), na základě níž žalobce poskytl žalovanému celkem 92.945,19 Kč (výpis na č.l. 29), s tím, že žalovaný měl úvěr splácet měsíční splátkou ve výši 2.449 - Kč, při úrokové sazbě 27,90 % ročně a k tomu hradit i pojištění; žalovaný tuto povinnost nesplnil a nezaplatil nic (č.l. 3). 5. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil tvrzením, že úvěruschopnost posoudil řádně (č.l. 42). Vycházel z měsíčního příjmu 22.500 - Kč (č.l.14), který neověřoval. Žalovaný uvedl další splátky jiným společnostem ve výši 2.500 - Kč měsíčně (č.l. 20). Žalobce dodatečně uvedl (č.l. 43), že nejde o splátky, ale o výdaje na domácnost. Věřitel nehodnotil, zda si žalovaný nepůjčuje jen proto, aby zaplatil jiný dluh, či jeho splátku. Dle dodatečného výpočtu měl činit disponibilní příjem žalovaného 4.458 - Kč Právní posouzení 6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona). 8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce však na jakékoli konkrétnější ověřování údajů sdělených žalovaným rezignoval (příjmy, výdaje, další splátky), ačkoli s ním byl jen v dálkovém kontaktu. 10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu. 11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu. 12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body (5 a 9)). Žalobce nepředložil konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného a nenaplnil požadavek zákona aby postupoval„ na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“ (§ 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.) Žalobce konkrétní příjmy a výdaje neprověřoval a pracoval se zcela nepodloženou částkou dalších příjmů. Nebylo prověřováno, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil stávající dluh (y), což je vysoce rizikové dlužnické chování. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku. 13. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů [obec] národní banky„ Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem„ morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována