11 C 109/2024-52 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 2. 2024 žádala žalobkyně na žalovaném zaplacení 11 965,85 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 010,41 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 399,06 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 965,85 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, to vše z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla úvěrový rámec 10 000 Kč, které žalovaný čerpal a přes výzvu nevrátil.2. Soud věc projednal a rozhodl bez jednání, poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 40), z nějž toto rozhodnutí vychází.3. Žalobkyně argumentovala (č.l. 45), že úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a náležitě posoudila všechny dostupné informace, přičemž vycházela ze statistického modelu a dostupných databází. Klient uvedl příjem 23 500 Kč a po odečtení odhadnutých výdajů zbývalo klientovu po odečtení splátky 7 555 Kč měsíčně.Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.4. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 11. 7. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru (č.l. 20) s výší úvěrového rámce 10 000 Kč, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému rámec ve výši 10 000 Kč (výpis na č.l. 37), který žalovaný čerpal; žalovaný povinnost splatit úvěr nesplnil a žalobkyni nezaplatil ničeho (č.l. 37 p.v.).5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila tvrzením, že úvěruschopnost posoudila řádně (č.l. 45). Vycházela z měsíčního příjmu 23 500 Kč (č.l. 30), který neověřovala. Žalovaný splácel měsíčně jiným společnostem 3 772 Kč (č.l. 28), přičemž od listopadu 2022 do dne uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný požádal celkem v 11 případech o poskytnutí úvěru, 5krát byla žádost odvolána, 2krát odmítnuta, ve 2 případech byla s žalovaným úvěrová smlouva uzavřena a žalovanému byla poskytnuta celkem částka 68 590 Kč, ve 2 případech zůstala ve fázi žádosti, dále žalovaný ve 2 případech požádal o vydání kreditní karty, z nichž v 1 případě byla žádost odmítnuta (dle úvěrové zprávy na č.l. 28). Žalobkyně uvažovala příjem ostatních členů domácnosti ve výši 3 000 Kč, který neověřovala a není ani zřejmé, o jaký příjem se má konkrétně jednat, měsíční výdaje na úvěry z žádosti ve výši 5 000 Kč, normativní náklady na bydlení ve výši 5 035 Kč a životní minima členů domácnosti ve výši 8 510 Kč a vycházela z toho, že žalovanému mělo po odečtení splátky 400 Kč zbývat 7 555 Kč měsíčně. Věřitel nehodnotil, zda si žalovaný nepůjčuje jen proto, aby zaplatil jiný dluh či jeho splátku.Právní posouzení6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně však na jakékoli konkrétnější ověřování údajů sdělených žalovaným rezignovala (příjmy, výdaje, celkové dlužnické chování), ačkoli s ním byla jen v dálkovém kontaktu.10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). Získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který poskytla, aniž by doložila vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a REF _Ref132294164 \r \h 9]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a nenaplnila požadavek zákona, aby postupovala „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“ (§ 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.) Žalobkyně konkrétní příjmy neprověřovala a pracovala se zcela nepodloženou výší měsíčních výdajů. Nebylo prověřováno, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil stávající dluh(y), což je vysoce rizikové dlužnické chování, ačkoli žalobkyně měla k dispozici úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací, ze které je zřejmé, že žalovaný krátce před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru žádal v řadě případů o úvěry v řádu desítek tisíc korun českých. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti žalobkyně. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku.13. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční pro