11 C 112/2024-73 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 1. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení a) 180 108,50 Kč s úrokem ve výši 6,90 % ročně z této částky za dobu od 30.10.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 9.11.2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 804,01 Kč do zaplacení, jakož i zaplacení b) 9 783,36 Kč s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 12 283,36 Kč za dobu od 30.10.2023 do 30.10.2023, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 31.10.2023 do 28.11.2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 9.11.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 29.11.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 572,43 Kč od 1.8.2023 do 29.10.2023, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě níž žalobce jako věřitel poskytl žalovanému 350.000,-- Kč a současně uzavřené smlouvy o kontokorentním úvěru na částku 20.000,-- Kč kteréžto žalovaný nesplácel řádně, a dluží ji. Žalobce, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.2. Soud věc projednal a rozhodl bez jednání, poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 50).3. Žalobce argumentoval (č.l. 54), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace; žalobce při posuzování příjmů vycházel z tvrzení žalovaného, a z výpisu z účtu, z nichž měl přehled o příjmech a výdajích žalovaného.Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.4. Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobce uzavřeli dne 20.9. 2018 smlouvu úvěru (č.l. 19), na základě níž žalobce poskytl téhož dne žalovanému 350.000,-- Kč, s úrokem 5,9% ročně, při RPSN 7,13%; doba splácení byla 97 měsíců po 4 751,-- Kč. Žalovaný tyto prostředky splácel, avšak nikoli řádně. Celkově do zesplatnění zaplatil dle žalobcem předloženého výpisu 248.120,32 Kč (č.l. 23-25). Týž den žalobce poskytl žalovanému kontokorentně 20.000,-- Kč, na základě smlouvy (č.l. 21) s úrokovou sazbou 18,9% ročně a RPSN 20,63%. Žalovaný z těchto prostředků do zesplatnění vrátil jen 10.216,64 Kč (č.l. 44). Dlužné prostředky žalovaný přes výzvu nevrátil.5. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil tvrzením, že úvěruschopnost posoudil řádně. Vycházel z údajů na běžném účtu žalovaného (č.l. 56-62), z nichž plynul měsíční čistý příjem 18.839,-- Kč (č.l. 54), zohlednil ji příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 18.000,-- Kč měsíčně (č.l. 54 druhá strana, dále „p.v.“); výdaje žalovaného uvažoval částkou 3.140,-- Kč měsíčně, při výdajích domácnosti 5.970,-- Kč, kteréžto výdaje uvažoval na základě „expertní analýzy“. Žalobce nedoložil, že by zkoumal konkrétní příjmy, konkrétní výdaje a zejména způsob, jak žalovaný plní dosavadní závazky (výpis na č.l. 63 zobrazuje četné půjčky a četné zamítnuté žádosti o ně). Jen povšechně odkázal na výpis z běžného účtu žalovaného za červen až srpen 2018.6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru… posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona).8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce však na jakékoli ověřování údajů sdělených žalovaným rezignoval, ačkoli mu bez uvedení účelu poskytl částku 18 x přesahující jeho čistý měsíční příjem, resp. ve výši 1,5 násobku celkového čistého ročního příjmu, s tím že žalovaný je bude splácet více než 8 let. Žalobce uvažoval náklady žalovaného v částce cca 100 Kč denně, z nichž měly být veškeré výdaje žalovaného po dobu 8 let, tedy strava, bydlení, doprava a komunikační potřeby, ošacení, zdravotní potřeby, jakož i rezerva na neočekávaný výpadek příjmů či neočekávané zvýšení výdajů. Nebylo doloženo jak žalobce prověřoval, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil dosavadní závazky, což je bez dalších opatření vysoce rizikové dlužnické chování.10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu a stabilitě národního hospodářství.11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a , Anonymizováno, _, Anonymizováno, \r \h \* , Anonymizováno, 9]). Žalobce nepředložil konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného. Nebylo prověřováno, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil stávající dluh(y), což je vysoce rizikové dlužnické chování. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku.13. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (