11 C 271/2023-76 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 5. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení: a) 85 160,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 28. 4. 2023 do zaplacení; b) 4 483,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 28. 4. 2023 do zaplacení; c) částky 5 079,34 Kč, d) částky 341,46 Kč, e) částky 545,76 Kč a f) částky 1 500 Kč, z titulu smlouvy spotřebitelském úvěru, na základě níž věřitel (, právnická osoba, ) poskytl žalovanému částku 100.000,-- Kč, kterou nesplácel řádně vyjma částky 69.267,87 Kč a dluží tak vedle této jistiny i úvěrový úrok a poplatky. Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.2. Soud věc projednal a rozhodl poté, co účastníky seznámil s právním názorem (č.l. 60).3. Žalobce argumentoval (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 66), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace. Příjem žalovaného 17.945,-- Kč, ověřený výpisem z účtu postačoval na úhradu sjednané splátkyZe spisu soud zjistil tyto skutečnosti.4. , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 7.8.2019 Smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru (č.l. 13), na základě níž žalobce poskytl nejpozději dne 7.8.2019 (č.l. 23 a 19 p.v.) žalovanému 100.000,-- Kč, s úrokem 17,2% ročně, při RPSN 19.6% s tím že žalovaný tuto částku vrátí ve 114 měsíčních splátkách po 1 800 Kč, což žalovaný nečinil řádně a zaplatil 69.267,87 Kč (vyjádření na č.l. 67 p.v.).5. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil tvrzením, že věřitel úvěruschopnost posoudil řádně (č.l. 66), na základě veřejně dostupných informací, statistických dat a údajů sdělených žalovaným; údaj o příjmů čerpal z výpisu běžného účtu K žalovanému nezjistil negativní informace Vycházel z průměrných čistých měsíčních příjmů ve výši 17.945,-- Kč (č.l. 66), což označil za „pomocný údaj“. Dle statistiky činily uvažované měsíční výdaje žalovaného 7.830,-- Kč a splátku 1.800,-- Kč tak byl schopen platit. Věřitel poskytl následně vyhotovenou zprávu o svém přístupu k posouzení úvěruschopnosti (č.l. 29 a 68).Právní posouzení6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce nepředložil ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o skutečné výdajové situaci dlužníka, bilanci skutečných příjmů a výdajů žalovaného, který měl svůj závazek splácet téměř 10 let. Věřitel se nezabýval, jak dlužník plnil své dosavadní závazky, tj. závazky, které měl do doby poskytnutí úvěru, který byl k poměru jeho čistého příjmu poměrně vysoký. Z vyjádření žalobce plyne, že neověřoval konkrétní údaje o příjmu žalovaného (povaha pracovní smlouvy atd.) a ani konkrétní výdaje, ačkoli je uvažoval nízkou částkou (méně než 300 Kč na den za bydlení, jídlo, dopravu, obslužné potřeby, zdraví atd.). Výdaje za pojištění (, právnická osoba, ).10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.11. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a REF _Ref159416128 \r \h \* MERGEFORMAT 9]). Žalobce nepředložil vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného založené na individuálních konkrétních údajích, kdy dlužník měl úvěr splácet téměř 10 let, kdy může být bilance dlužníka negativně ovlivňována nečekanými výpadky příjmů, jakož i nečekanými náklady. Smlouva je neplatným úkonem pro nesplnění předsmluvní povinnosti.13. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko ú