11 C 98/2024-69 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 5. 2. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 42 953,90 Kč s úvěrovým úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 35 603,77 Kč za dobu od 6. 1. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 603,77 Kč za dobu od 6. 1. 2024 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 17. 4. 2023, na základě níž žalobkyně jako věřitel poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše 38 822,93 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s úroky nejpozději do 15. 4. 2024 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 972 Kč. Ačkoli byl žalovaný ze strany žalobkyně opakovaně upomínán, své závazky neplnil řádně a včas a ke dni 2. 1. 2024 žalobkyně úvěr v celé jeho dosud neuhrazené výši zesplatnila.2. Soud věc projednal a rozhodl bez jednání, poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 41).3. Žalobkyně argumentovala (č.l. 47-48), že své povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr důkladně a beze zbytku naplňuje. Vychází přitom nejen z informací poskytnutých spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již veřejně přístupných, tak neveřejných, jakož i z historických informací o spotřebiteli za celou skupinu , právnická osoba, . Takto získané informace pak podrobuje porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu.Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.4. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 17. 4. 2023 smlouvu úvěru (č.l. 13), na základě níž žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému 38 822,93 Kč (č.l. 32), s úrokem 23,27 % ročně, při RPSN 29,65 %; doba splácení byla 12 měsíců po 3 972 Kč. Žalovaný tyto prostředky splácel, avšak nikoli řádně. Celkově do zesplatnění zaplatil dle žalobkyní předloženého historického výpisu 4 674,65 Kč (č.l. 29-31). Dlužné prostředky žalovaný přes výzvu nevrátil.5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila tvrzením, že úvěruschopnost posoudila řádně. Vycházela z čestně prohlášených příjmů v žádosti o úvěr ve výši 32 170 Kč z podnikatelské činnosti a vyčíslených měsíčních výdajů domácnosti, které představovaly náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč a tzv. ostatní výdaje ve výši 11 000 Kč (č.l. 11-12), a částky životního minima. Výdaje žalovaného tak žalobkyně uvažovala v celkové výši 22 089 Kč (11 000 Kč ostatní výdaje, 6 469 Kč výdaje na bydlení a 4 620 Kč částka životního minima). Dle údajů z interních i externích registrů (SOLUS, BRKI/NRKI) nebyl u žalovaného veden „zvláště závažný negativní záznam“ (č.l. 47 druhá strana, dále „p.v.“). Žalobkyně však nedoložila, že by jakýmkoli způsobem ověřovala žalovaným deklarovaný příjem ani že by zkoumala jeho konkrétní výdaje a zejména způsob, jak žalovaný plní dosavadní závazky, ačkoli měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného minimálně za období půl roku před poskytnutím úvěru, z nichž vyplývá, že příjmy žalovaného, které ani zdaleka nedosahovaly deklarované výše, byly v zásadě srovnatelné s jeho výdaji a žalovaný se pohyboval v nepovoleném debetu (č.l. 49-50, 53, 55-60). Výpis na č.l. 62 rovněž zobrazuje četné žádosti o půjčky, včetně jedné odmítnuté.Právní posouzení6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně však na jakékoli ověřování údajů sdělených žalovaným rezignovala, ačkoli měla k dispozici výpisy z jeho účtu za delší časové období, z nichž příjmy deklarované žalovaným nevyplývaly, naopak z nich bylo zřejmé, že připsané částky byly srovnatelné s částkami odepsanými a žalovaný se v některých obdobích pohyboval v nepovoleném debetu. Přesto žalovanému poskytla úvěr ve výši 38 822,93 Kč, který měl žalovaný splácet ve splátkách po 3 972 Kč, které nelze považovat za zanedbatelné i v případě, že by žalovaný dosahoval deklarované příjmové hladiny. Není zřejmé, jak banka konktrétně zkoumala. „způsob plnění dosavadních dluhů“, což jí ukládá zákon.10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu a stabilitě národního hospodářství.11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který poskytla, aniž by doložila vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a REF _Ref132294164 \r \h \* MERGEFORMAT 9]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného na základě ověřených údajů o konkrétních příjmech a výdajích žalovaného a o konkrétním plnění dosavadních závazků.. Smlouva je neplatným jed