11 C 76/2025-71 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 11. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení: a) 359 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 359 Kč od 1.7.2024 do zaplacení, b) 40 499 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 366,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 568,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 40 499 Kč od 18.5.2024 do zaplacení, s úrokem 21,9% ročně z částky 40 000 Kč od 18.5.2024 do zaplacení, c)13 383,32 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 555,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 708,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 13 383,32 Kč od 18.5.2024 do zaplacení, s úrokem 14,9% ročně z částky 12 884,32 Kč od 18.5.2024 do zaplacení.. To vše, z titulu dluhu tří smluv o spotřebitelském úvěru, na základě níž věřitel (, právnická osoba, .) poskytl žalovanému: a) 359,-- Kč dne 30.6.2024, b) úvěrový rámec 40 000 Kč vyčerpaný dne 17.5.2024 a úvěr c) 30 000 Kč dne 13.10.2022, a dluží tak vedle jistiny i úvěrový úrok. Žalobkyně, na níž byl nárok postoupen, marně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky.2. Soud věc projednal a rozhodl poté, co účastníky seznámil s právním názorem ve dnech 12.5.2025 a 23.7.2025 (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 38 a 56), z něhož následně vycházel a dal účastníkům dostatečnou lhůtu k možné reakci.3. Žalobkyně argumentovala (č.l. 45 a 59), že úvěruschopnost žalovaného posoudil věřitel řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace. Žalovaný měl měsíčně příjmy 25.000,-- Kč a výdaje 18 136 Kč, z toho splátky půjček 11 336,-- Kč (č.l. 49), výdaje na bydlení 2 550 Kč a výdaje na živobytí 4 250 Kč. Použití matematických a statistických modelů je podle žalobkyně dostatečné.Dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.4. Equa bank a.s. jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne:a) 25.6.2017 smlouvu o bankovních a platebních službách (č.l.13), na základě níž věřitel vedl běžný účet žalovaného, kdy tento účet byl k 30.6.2024 z blíže nesdělených důvodů v záporném zůstatku 359 Kč;b) 1.4.2022 smlouvu o povoleném debetu ve výši 40 000 Kč (č.l.17), na základě níž věřitel poskytoval žalovanému debet ve výši 40.000,-- Kč s úrokem 21,9% ročně a RPSN 27,91%, který žalovaný v této výši čerpal dne 17.5.2025, ale prostředky nevrátil;c) 13.10.2022 (č.l. 14) smlouvu o půjče, na základě níž věřitel poskytl žalovanému 30.000,-- Kč, s úrokem 14,9% ročně, při RPSN 15,95% s tím že žalovaný tuto částku vrátí ve 20 měsíčních splátkách po 1.704,-- Kč, což žalovaný nečinil řádně a zaplatil jen 20.448,07 Kč ( č.l. 50).5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila tvrzením, že věřitel úvěruschopnost posoudil řádně, na základě veřejně dostupných informací, statistických dat a údajů sdělených žalovaným, kdy v případě úvěrů označených výše doložil „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“ (č.l. 53) podle něhož dne 1.4.2022 žalovaný požádal o povolený debet ve výši 40 000 Kč a věřitel úvěruschopnost posoudil na základě skutečnosti, že žalovaný měl na běžném účtu průměrné příjmy 40 469 Kč. Dále dne 13.10.2022 žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž: „Deklarovaný příjem 25 000 Kč jsme ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti jsme deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšili. Zohlednili jsme výdaje ve výši 18 136 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 11 336 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a ST. úvěru ve výši 2 550 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 250 Kč a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Podle našeho vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 6 864 Kč a byl tedy schopen/a půjčku splácet.“6. Protokoly byly vyhotoveny následně, a kromě výše uvedeného obsahují jen povšechné údaje. Jeho přílohy neobsahuje údaje o konkrétních příjmech a výdajích (včetně spojení se zdrojovými doklady) a o způsobu splácení dosavadních úvěrů. Dále žalobkyně předložila výpisy z úvěrových a běžných účtů žalovaného, bez vyhodnocení provedeného před poskytnutím úvěru. Výpisy svědčily o příjmech a výdajích na sázky. Nebyly předloženy konkrétní údaje na základě nichž věřitel konkrétně zkoumal jak žalovaný splácí dosavadní závazky.7. Věřitel úvěry zesplatnil a postoupil nárok žalobkyni, což žalovanému sdělil (č.l. 27-29).Právní posouzení8. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).9. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).10. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).11. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nesmí být formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru, tzn., že závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně nepředložila ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o skutečné výdajové situaci dlužníka. Žalobkyně především nepředložila bilanci konkrétně zjištěných příjmů a výdajů žalovaného a nedoložila, jak žalovaný splácel dosavadní dluhy, ačkoli zákon věřiteli výslovně ukládá postupovat „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“. Banka poskytla žalovanému úvěry, jimiž zvýšila jeho zadlužení, přičemž žalobkyně nebyla schopna doložit, zda banka vynaložila odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěrů; vůbec neposuzovala skutečné výdaje žalovaného a nepředložila údaje o tom, jak vyhodnocovala způsob, jímž žalovaný plní dosavadní závazky. Banka nebyla s to doložit, zda a jak prověřovala, zda se žalovaný nechce dále zadlužit jen aby dostál stávajícím závazkům, což je vysoce rizikové dlužnické chování, při jehož indikaci je namístě žádné úvěry neposkytnout. Věřitel přitom poskytl oba vysoké úvěry na dálku, bez osobního kontaktu.12. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, který je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). Dále platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, nutno vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.13. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úv