11 C 238/2025-38 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14.7.2025 žádala žalobkyně na žalovaném zaplacení 36 101,6 Kč, s úrokem ve výši 4 571,24 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 31 725,73 Kč od 15.7.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení výši 1 301,66 Kč od 27.3.2025 do 14.7.2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 101,6 Kč od 15.7.2025 do zaplacení, to vše z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě níž věřitel poskytl částku 34 938 Kč, kterou žalovaný čerpal na koupi mobilního telefonu a přes výzvu nevrátil. vyjma 9 232,41 Kč (č.l. 32 p.v.).2. Soud účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 22), z nějž toto rozhodnutí vychází.3. Žalobkyně uvedla (č.l. 30), jakou celkovou částku žalovaný obdržel (34 938 Kč) a jakou celkově uhradil (9 232,41 Kč). Na výzvu k doplnění standardní úvěrové dokumentace žalovaný reagoval tvrzením, že úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a náležitě posoudila všechny dostupné informace, přičemž vycházela ze statistického modelu a dostupných databází. Klient uvedl (č.l. 12) příjem 60 000 Kč (uvedl, že je rentiér, splácí jiné úvěry celkovou splátkou 5 000 Kč) a na bydlení a ostatní výdaje vynakládá 5 500 Kč.Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.4. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 30.3.2024 smlouvu o účelovém úvěru – revolvingový úvěr (č.l. 12) na částku 34 839 Kč s RPSN 29,7%, splatnou ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 117 Kč s úrokem 26,28%. Žalovaný na úvěr zaplatil 9 232,41 Kč (č.l. 30).5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila kartou klienta (č.l. 15) s měsíčními příjmy 60 000 Kč a výdaji 10 500 Kč, kdy dále uvedla (č.l 16 p.v.), že počítá, že žalovanému zbývalo 19 103 Kč měsíčně a celé domácnosti 68 328 Kč měsíčně, neboť uvažovala s celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši 90 000 kč měsíčně (takto).6. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný deklaroval čistý hlavní příjem 30 000 Kč měsíčně a vedlejší příjem 30 000 Kč měsíčně (č.l. 12), příjem ostatních členů domácnosti 60 000 Kč měsíčně, s tím, že splátky všech úvěrů činí 5 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně i obecný popis svého postupu (č.l. 16).7. Žalovaný tvrzením a důkazním prostředkům předloženým žalobkyní neoponoval.Právní posouzení8. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).9. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).10. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).11. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně však na jakékoli ověřování údajů příjmech a výdajích sdělených žalovaným rezignovala (skutečné měsíční výdaje, příjmová stabilita a zejména celkové dlužnické chování).12. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné. Získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.13. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.14. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který poskytla, aniž by doložila vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a REF _Ref132294164 \r \h \* MERGEFORMAT 11]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a nenaplnila požadavek zákona, aby postupovala „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“ (§ 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.) Žalobkyně konkrétní výdaje neprověřovala a pracovala s předpokladem, že žalovaný je schopen po několik měsíců žít s výdaji na hranici životního minima. Nebylo prověřováno, jak žalovaný plní dosavadní dluhy, což je vysoce rizikové věřitelské chování. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti žalobkyně. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku. Riskuje, že neobdrží úvěrový úrok a nebudou zaplaceny účtované poplatky.15. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od p