11 C 288/2025-48 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2.6.2025 žádala žalobkyně na žalovaném zaplacení 23 275,05 Kč s úrokem ve výši 2 154,39 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 775,05 Kč od 16.2.2025 do zaplacení, to vše z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě níž věřitel poskytl žalovanému dne 10.5.2023 na koupi automobilu 24 998 Kč a poté 14.6.2023 1 000 Kč a 27.9.2023 8 117 Kč (č.l.29 druhá strana, dále „p.v.“ a č.l. 32), kterou žalovaný čerpal a přes výzvu nevrátil vyjma 23 590 Kč (č.l. 30).2. Soud účastníky seznámil s právním názorem (č.l. 20 a 39), z nějž toto rozhodnutí vychází a který je rozveden níže.3. Žalobkyně uvedla (č.l. 27), jakou žalovaný částku celkově obdržel a kolik celkově uhradil. Na výzvu k doplnění standardní úvěrové dokumentace reagovala tvrzením, že úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a náležitě posoudila všechny dostupné informace, přičemž vycházela ze statistického modelu a dostupných databází. Klient uvedl (č.l. 12) příjem 23 000 Kč a na bydlení vynakládá 2 000 Kč a na ostatní výdaje nevynakládá ničeho.4. Protože žalovaný zaplatil deset splátek, bylo podle žalobkyně posouzení úvěruschopnosti řádné.Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.5. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 10.5.2023 smlouvu o účelovém úvěru – revolvingový úvěr na částku 30 000 Kč s RPSN 29,2 %, splatnou v měsíčních splátkách minimálně ve výši 1 011 Kč. Žalovaný vyčerpal při uzavření smlouvy 24 998 Kč a poté 14.6.2023 1 000 Kč a 27.9.2023 8 117 Kč, tedy celkem 34 115 Kč a na úvěr zaplatil 23 590 Kč (č.l. 30).6. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila listinou vyhotovenou následně; konkrétní příjmy a výdaje, resp. zdroj informací o nich, nedokládala.7. Žalovaný tvrzením a důkazním prostředkům předloženým žalobkyní neoponoval.Právní posouzení8. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).9. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).10. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).11. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality.12. Žalobkyně však na jakékoli ověřování údajů příjmech a výdajích sdělených žalovaným rezignovala, neboť již z deklarované bilance příjmů a výdajů plynula faktická neschopnost úvěr splácet.13. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné. Získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.14. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Formální posouzení úvěruschopnosti znamená, že i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku je pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.15. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který poskytla, aniž by doložila vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [6 a REF _Ref132294164 \r \h \* MERGEFORMAT 11]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr a nenaplnila požadavek zákona, aby postupovala „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“ (§ 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.) Žalobkyně konkrétní příjmy a výdaje neprověřovala a pracovala s předpokladem, že žalovaný je schopen po několik měsíců žít s výdaji na hranici životního minima. Nebylo prověřováno, jak žalovaný plní dosavadní dluhy, což je vysoce rizikové věřitelské chování. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti žalobkyně. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku. Riskuje, že neobdrží úvěrový úrok a nebudou zaplaceny účtované poplatky.16. Skutečnost, že žalovaný úvěr po nějakou dobu splácí sama o sobě nepotvrzuje, že byla odborná péče vynaložena, neboť není zřejmé, zda šlo o udržitelnou metodu plnění závazků.17. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazar