12 C 199/2025-39 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou soudu doručenou dne 3.10.2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované jí zaplatit částku 14 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 200 Kč od 15.9.2024 do zaplacení ve výši 12,75% ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a 2 615 Kč na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 8.7.2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 8.7.2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek 4 200 Kč, jistina a poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách dle smlouvy s datem poslední splátky 14.9.2024, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovanou do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni, dále žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů („ZSVD“): „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím PINu zaslaného žalobkyní na klientem uvedené telefonní číslo , tel. číslo, následné zadání PINu klientem na webových stránkách žalobkyně představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou v písemné podobě. Tento závěr je rovněž v souladu se stanoviskem ČNB ve vztahu k uzavírání smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ZSÚ“), na dálku, když ČNB k této otázce publikovala následující stanovisko: „Obecně z pohledu výkonu dohledu nad ochranou spotřebitele ČNB nepovažuje za nezbytné, aby za účelem dodržení písemné formy byla v soukromoprávních vztazích právní jednání učiněná elektronickými prostředky vždy podepsána zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu článku 3 bod 11) nařízení eIDAS, resp. dříve § 2 písm. b) ZEP, a to proto, že požadavek písemné formy vyplývá podle důvodové zprávy k ZSÚ z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory a podle ČNB pak především ze snahy zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky. Těmto záměrům může podle ČNB často vyhovět i (prostý) elektronický podpis.“ (Stanovisko ČNB K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soubor otázek a odpovědí). V rámci procesu kontraktace je třeba odlišit ověření totožnosti (které bylo provedeno postupem v souladu s § 11 odst. 7 a § 12 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, jak je popsáno v předchozím odstavci), a podpis samotný, který neslouží k ověření totožnosti, nýbrž ke stvrzení konečnosti dohody a vážnosti vůle (obdobně jako v případě vlastnoručního podpisu, kdy totožnost také není ověřována prostřednictvím podpisu, ale předložením průkazu totožnosti). Smlouva o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované (kdy žalovaná je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinna poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla se žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč (čl. 2.3 smlouvy, písemné výzvy odeslány dne: 11.8.2024, 22.8.2024, 10.9.2024, 19.9.2024). Důvodová zpráva k ZSÚ uvádí, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, kdy takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobkyně žalované odeslala upomínky s odstupem několika dnů (viz výše). Jednání žalobkyně je tedy v souladu s výše uvedeným požadavkem dle důvodové zprávy. Pokud snad zákonodárce zamýšlel odesílání upomínek omezit restriktivněji, měl tak učinit přímo ustanovením v zákoně, nebo případně vyjádřením takové myšlenky v důvodové zprávě, což ale neučinil. Pokud se přihlédne k praxi veřejnoprávních institucí, tak např. centrální depozitář cenných papírů na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb., požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů ve výši 290 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Přičemž autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod. Výše poplatku za upomínky 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost , právnická osoba, . účtuje za každou upomínku 600 Kč, , právnická osoba, . 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). V žádném případě se tedy nedá hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. nákladech neodpovídajících tržnímu standardu, nadto v situaci, kdy se na výši nákladů domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tedy zcela v mezích a po právu. Žalobkyně požaduje 16 200 Kč, kdy jistina + poplatek je ve výši 14 200 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 000 Kč, je žalována i smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 1.8.2022 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 10 000 Kč ode dne 15.9.2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 21.8.2025, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 3 400 Kč.2. K výzvě soudu podle § 118a o.s.ř. žalobkyně doplnila, že k uzavření smlouvy došlo na základě zaslané SMS zprávy s kódem, který žalovaná vložila do smlouvy jakožto svůj podpis a souhlas, že se se smlouvou seznámila. K prově