23 C 101/2022-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 10.5.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 11 235,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), s ním uzavřela dne 25. 10. 2018 smlouvu o úvěru [číslo], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného na základě údajů v Žádosti o úvěr, které žalovaný vlastnoručně podepsal a jež ověřila předloženými dokumenty. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit s jistinou úvěru i částku ve výši 8 592 Kč sestávající ze smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a poplatku inkasního a nákladů za vyhodnocení úvěru, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 25.12.2019. Žalovaný uhradil částku ve výši 4 500,01 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 25. 12. 2019, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 7 735,67 Kč od 26. 12. 2019 úrokem ve výši 15 % ročně a rovněž zákonným úrokem z prodlení. Žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 3500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 5.8.2021. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, předchůdkyně žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že zaplatí částku ve výši 18 592 Kč (jistina a poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek inkasní a náklady za vyhodnocení úvěru) ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. V případě porušení závazků ze smlouvy si strany v části Povinnosti Dlužníka smlouvy sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení s úhradou příslušné splátky celkové částky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze Žádosti o úvěr ze dne 25.10.2018 soud zjistil, žalovaný byl zaměstnána s výdělkem 30 728 Kč měsíčně čistého (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami). Měsíční výdaje žalovaného ve výši 6 910 Kč (náklady na bydlení 3 000 Kč, výdaje na dopravu jídlo, osobní náklady 3 410 Kč, jiné výdaje ve výši 500 Kč) nebyly ověřeny žádným dokumentem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 24 815,30 Kč včetně příslušenství. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných závazků v celkové výši 24 708,46 Kč s příslušenstvím. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně ve své žalobě sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě pracovní smlouvy a výplatních pásek z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na jeho tvrzené měsíční výdaje ve výši 6 910 Kč, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalovaného. Dne 25.10. 2018 předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že zaplatí celkem částku ve výši 18 592 Kč (jistina a poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek inkasní a náklady za vyhodnocení úvěru) ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. V případě porušení závazků ze smlouvy si strany v části Povinnosti Dlužníka smlouvy sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení s úhradou příslušné splátky celkové částky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný zaplatil na úhradu poskytnutého úvěru částku 4 500,01 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, oznámením ze dne 5.8.2021 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 18.10.2021. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019 (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.11.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2