23 C 111/2021-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 385 Kč s příslušenstvím s odůvodněním že byla dne 23.10.2017 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo], (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 7 690 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3.12.2018. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když nehradil řádně sjednané splátky a uhradila pouze částku ve výši 305 Kč. Dle žalobkyně předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných do karty žalovaného, kdy žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 27 600 Kč a z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K výzvě soudu se žalobkyně ani žalovaný nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 23.10.2017, předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 7 690 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 22.10.2017 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu se spolubydlícím (ověřeno nájemní smlouvou), pracuje jako [anonymizováno] s čistým příjmem 27 600 Kč (ověřeno osobně). Žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč (tyto skutečnosti však nebyly ověřeny žádnými dokumenty). Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných závazků v celkové výši 22 102,81 Kč. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Před uzavřením Smlouvy žalovaný do zákaznické karty ze dne 22.10.2017 uvedl, že bydlí v nájmu se spolubydlícím (ověřeno nájemní smlouvou), pracuje jako [anonymizováno] s čistým příjmem 27 600 Kč (ověřeno osobně). Žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč (tyto skutečnosti však nebyly ověřeny žádnými dokumenty). Dne 23. 10. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 7 690 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když nehradil řádně sjednané splátky a uhradil pouze částku ve výši 305 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2017, (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.12.2017, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, [anonymizováno] vs [anonymizováno], jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nále