23 C 168/2021-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 9 633,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 26. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“) s úvěrovým limitem až 35 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly i obchodní podmínky původního věřitele, přičemž Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně webového rozhraní. Původní věřitel se Smlouvou zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr v úvěrovém rámci 35 000 Kč na dobu neurčitou, když žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky původnímu věřiteli splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Žalovaný z celkové čerpané výše úvěru ve výši 10 700 Kč neuhradil jistinu ve výši 9 633,90 Kč. Žalovaný své závazky ze Smlouvy neplnil, pročež původnímu věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny od 27. 9. 2018. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Předchůdkyně žalobkyně následně tuto pohledávku postoupila na žalobkyni další smlouvou o postoupení pohledávek, a to dne 19. 12. 2019 O postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn. I přes upomínku žalobkyně ze dne 7. 11. 2020 žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 28. 5. 2018 (Pozn. soudu v žalobě chybně uvedeno datum 26.5.2018) byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 50 000 Kč (Pozn. soudu v žalobě chybně uvedena částka 35 000 Kč). Žalovaný se opak zavázal poskytnutý úvěr splácet, včetně úroků a poplatku za čerpání v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 12,5 % z dlužné částky společně s úrokem z daného úvěru a poplatkem za čerpání nebo minimálně 1 000 Kč, podle toho, která částka bude vyšší. Žalovaný čerpal úvěr ze Smlouvy ve výši 10 700 Kč. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině, k výzvě soudu k prokázání řádného splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně svým přípisem ze dne 7. 6. 2021 sdělila soudu, že podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného se bohužel nedochovaly. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitel vycházel z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, resp. žalobkyně tvrdí, že se tyto nedochovaly, aniž by je jakkoliv konkrétně specifikovala. Původní věřitel postoupil své pohledávky za žalovaným smlouvou po postoupení pohledávek ze dne ze dne 18. 12. 2019. Předchůdkyně žalobkyně následně tyto pohledávky postoupila na žalobkyni dne 19. 12. 2019, postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.11.2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 7. 11. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, dále jen„ o.z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že původní věřitel a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Původní věřitel na základě tohoto poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 700 Kč. Žalovaný úvěr částečně splatil, když neuhradil jistinu ve výši 9 633,90 Kč. Původní věřitel však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, čímž porušil ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 13. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 14. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž je nutno vynaložit v tomto ohledu odbornou péči, kdy věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel n