23 C 181/2021-21 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 16 562,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 7. 6. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy byly i obchodní podmínky původního věřitele, přičemž Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně webového rozhraní. Původní věřitel se Smlouvou zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr v úvěrovém rámci 35 000 Kč na dobu neurčitou, když žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky původnímu věřiteli splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Žalovaný z čerpané výše úvěru 25 000 Kč neuhradil jistinu ve výši 16 562,35 Kč. Žalovaný své závazky ze Smlouvy neplnil, proto původnímu věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny od 8. 9. 2018. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Předchůdkyně žalobkyně následně tuto pohledávku postoupila na žalobkyni další smlouvou o postoupení pohledávek, a to dne 19. 12. 2019 O postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn. I přes upomínku žalobkyně ze dne 7. 11. 2020 žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Ze Smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 7.6.2018 mezi původním věřitelem a žalovaným, původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 50 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, včetně úroků a poplatku za čerpání v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 12,5 % z dlužné částky společně s úrokem z daného úvěru a poplatkem za čerpání nebo minimálně 1 000 Kč, podle toho, která částka bude vyšší, vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 7.6.2018. Z potvrzení původního věřitele soud zjistil, že žalovaný vyčerpal dne 7.6.2018 částku 25 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 a ze dne 19.12.2019 soud zjistil, že původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na předchůdkyni žalobkyně, která ji postoupila na žalobkyni. Z oznámení žalobkyně ze dne 7.11.2020 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 7.11.2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 19 841,70 Kč s příslušenstvím. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 7. 6. 2018 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 50 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, včetně úroků a poplatku za čerpání v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 12,5 % z dlužné částky společně s úrokem z daného úvěru a poplatkem za čerpání nebo minimálně 1 000 Kč, podle toho, která částka bude vyšší, vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 7.6.2018. Žalovaný čerpal úvěr ze Smlouvy ve výši 25 000 Kč a neuhradil jistinu ve výši 16 562,35 Kč. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině, k výzvě soudu k prokázání řádného splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně svým přípisem ze dne 7. 6. 2021 sdělila soudu, že podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného se bohužel nedochovaly. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitel vycházel z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, resp. žalobkyně tvrdí, že se tyto nedochovaly, aniž by je jakkoliv konkrétně specifikovala. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 18. 12. 2019 na předchůdkyni žalobkyně, která následně tuto pohledávku postoupila na žalobkyni dne 19. 12. 2019, postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.11.2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 7. 11. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, dále jen„ o.z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že původní věřitel a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Původní věřitel na základě tohoto poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný neuhradil jistinu ve výši 16 562,35 Kč. Původní věřitel při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, čímž porušil ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. břez