23 C 209/2021-58 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 5 249,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 19. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla na jeho účet dne 19.9.2018 částku ve výši 3 500 Kč se splatností dne 9.10.2018. Žalovaný uhradil dne 17.9.2018 částku ve výši 0,18 Kč. Dle Smlouvy měl žalovaný z dlužné částky zaplatit smluvní úrok ve výši 36% ročně, žalobkyně však požaduje smluvní úrok ve výši 9 % ročně. Dle Smlouvy měl pak v případě prodlení se splácením dluhu žalovaný povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky s tím, že souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové dlužné částky, žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1 749,91 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, o postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně ze dne 25.9. 2020 žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne 26.10.2021. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 5. Dne 19. 9. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 500 Kč se splatností dne 9.10.2018. Žalovaný se zavázal z dlužné částky zaplatit smluvní úrok ve výši 36% ročně, žalobkyně však požaduje smluvní úrok ve výši 9 % ročně. Dle Smlouvy měl pak v případě prodlení se splácením dluhu žalovaný povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky s tím, že souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové dlužné částky. Žalobkyně v podání ze dne 26.10.2021 tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela ohledně příjmů žalovaného z potvrzení o platbách- mzdy ve výši [částka] ze dne 13.8.2018 a mzdy ve výši [částka] ze dne 11.9.2018 a ohledně výdajů z částky [částka] dle internetové stránky ČSÚ, žalobkyně dále doložila výpisy z účtu žalovaného za říjen 2017, z něhož vyplývá konečný zůstatek ve výši – [částka] a za listopad 2017, z něhož vyplývá konečný zůstatek ve výši – [částka]. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet dne 19.9.2018 částku ve výši 3 500 Kč, žalovaný uhradil dne 17.9.2018 částku ve výši 0,18 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019, o postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16.4.2020. Přes upomínku žalobkyně ze dne 25.9. 2020 žalovaný dluh nezaplatil. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.11.2018, dále jen„ o.z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky na jeho účet dne 19.9.2018 ve výši 3 500 Kč, žalovaný uhradil dne 17.9.2018 částku ve výši 0,18 Kč Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 15. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž je nutno vynaložit v tomto ohledu odbornou péči, kdy věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, když předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila a nevyhodnotila informace zejména o měsíčních výdajích žalovaného, zejména když předchůdkyně žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného za říjen a listopad 2017 konečný záporný zůstatek. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadav