23 C 212/2022-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 208 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě žádosti žalovaného ze dne 29.12.2021 poskytla žalovanému dne 3.1.2022 úvěr ve výši 6 000 Kč splatný dne 5.2.2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil ověřovací platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši minimálně [částka], který ověřila doklady o přijetí transakce za období [číslo]. Informace o výdajích žalovaného získala žalobkyně z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým Statistickým úřadem, provedla též lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru úvěrů REPI a dospěla k měsíčním výdajům žalovaného ve výši [částka] za bydlení a energie a [částka] na osobní výdaje. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 % jistiny ve výši 1 800 Kč. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, tyto sestávají z částky 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení a z částky 1 100 Kč (450 Kč 650 Kč) za upomínání žalobkyní. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce zaslané dne 14.2.2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalovaného [bankovní účet], který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč do 5.2.2022. Ve smlouvě byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku. 5. Z Posouzení úvěruschopnosti žadatele soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši [částka] a výdajů na bydlení ve výši [částka], výdajů na energie ve výši [částka], osobních výdajů ve výši [částka] a jiných půjček ve výši [částka]. Příjmy ze zaměstnání byly ověřeny doklady o přijetí transakce za období 10/21-12/21. 6. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaný dne 30.12.2021 ze svého účtu č. [bankovní účet] zaplatil na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč a žalobkyně na tento účet žalovaného vyplatila dne 3.1.2022 platbu ve výši 6 000 Kč. 7. Z Upomínek žalobkyně ze dne 14.2.2022 a ze dne 28.2.2022 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu, naposledy byl upomenut předžalobní upomínkou ze dne 10.3.2022, podanou na poště dne 10.3.2022. 8. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 9. Dne 2.1.2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně vyplatila na účet žalovaného částku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 6 408 Kč do 5.2.2022 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil ověřovací platbou ve výši 1 Kč. Ve smlouvě byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši minimálně [částka], který ověřila doklady o přijetí transakce za období [číslo]. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým Statistickým úřadem, provedla též lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru úvěrů REPI a dospěla k měsíčním výdajům žalovaného ve výši [částka] za bydlení a energie a [částka] na osobní výdaje a ve výši [částka] z jiných půjček, ohledně výdajů žalovaného však nepředložila žádné důkazy. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. O úhradu dluhu byl upomínán výzvou ze dne 14.2.2022 a ze dne 28.2.2022, naposledy byl upomenut předžalobní upomínkou ze dne 10.3.2022, podanou na poště dne 10.3.2022. 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Dle názoru soudu však žalobkyně při uzavírání smlouvy nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z pohledu jeho měsíčních výdajů, kdy k jejich výši nepředložila žádné důkazy a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 18. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 3