23 C 228/2021-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 747 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 22. 5. 2018 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Zápůjčka ve výši 6 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku ve výši 6 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 3 747 Kč zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 217 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2.4.2019. Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného a zaznamenala do zákaznické karty, že je žalovaný zaměstnán jako dělník a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když poslední splátku uhradil dne 12.6.2018, celkem žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 1 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, má středoškolské vzdělání, má 1 vyživovací povinnost, pracuje jako obsluhující personál s čistým příjmem [částka] (ověřeno potvrzením o příjmu ze dne [datum]). Žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje [částka], tato skutečnost však nebyla ověřena žádnými dokumenty. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky za ním na žalobkyni. 7. Z tabulky umoření k číslu smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 10 660 Kč. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 45 054,65 Kč. 9. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 22. 5. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Zápůjčka ve výši 6 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku ve výši 6 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 3 747 Kč zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 217 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2.4.2019. Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného a zaznamenala do zákaznické karty, že je žalovaný zaměstnán jako dělník s příjmem [částka] měsíčně čistého, ostatní příjmy žalovaného činí [částka] a další čisté příjmy domácnosti [částka], nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a jeho měsíční výdaje činí [částka], příjmy ani výdaje žalovaného však předchůdkyně žalobkyně neověřila žádnými dokumenty. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když poslední splátku uhradil dne [datum], celkem žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 1 000 Kč, což plyne z tabulky umoření. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn dopisem ze dne 20.1.2020 Přes upomínku žalobkyně ze dne 28.1.2021 žalovaný dluh nezaplatil. 10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů ani výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 20. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (n