23 C 242/2021-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 396,66 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené dne 27. 3. 2018 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Před uzavřením smlouvy o zápůjčce předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace od žalovaného a ověřila je doklady, výplatními páskami a zjistila, že žalovaný pracoval jako kurýr ve [právnická osoba] s.r.o., neměl vyživovací povinnost ani úvěr a zápůjčku u jiné společnosti, proto předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného kladně. Zápůjčka ve výši 7 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč měla být žalovaným splácena v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.2.2019. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když poslední splátku uhradil dne 7.5.2018, celkem žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 1 422 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy uzavřené dne 27.3.2018 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti, když žalovaný převzetí této částky potvrdil ve Smlouvě. Žalovaný se zavázal, že předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem v celkové výši 5 302 Kč sestávajícího z úroku ve výši 932 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 2 728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu ve výši 1 642 Kč, celkem tedy částku 12 302 Kč, a to v 45 týdenních splátkách, každé ve výši 274 Kč a poslední ve výši 246 Kč. 6. Ze zákaznické karty ze dne 27.3.2018 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, pracuje jako kurýr ve [právnická osoba] s.r.o. s čistým příjmem [částka] (ověřeno výplatními páskami). Žalovaný uvedl, že má další měsíční čisté příjmy ve výši [částka] a měsíční výdaje ve výši [částka], tyto skutečnost však nebyly ověřeny žádnými dokumenty. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky za ním na žalobkyni. 9. Z tabulky umoření k číslu smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 1 422 Kč. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 15 498,10 Kč. 11. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 27. 3. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu poplatkem v celkové výši 5 302 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalobkyně ve své žalobě a doplnění žaloby ze dne 2.9.2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dle záznamů v zákaznické kartě. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě výplatních pásek z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na jeho tvrzené další měsíční příjmy ve výši [částka] a měsíční výdaje ve výši [částka], a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalovaného. Žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 1 422 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho dalších měsíčních příjmů a měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 22. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Sou