23 C 248/2022-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 38 172 s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 24. 10. 2019 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo], (dále jen,, smlouva o úvěru“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru částku ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Úvěr ve výši 30 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 24 572 Kč měl být žalovaným splacen ve 24 měsíčních splátkách po 2 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24.10.2021. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný poslední splátku uhradil dne 23.11.2020, celkem žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 16 400 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, tj. dne 24.10.2019. Žalovaný se zavázal, že předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem ve výši 24 572 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 274 Kč a poslední ve výši 2 270 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 24.10.2019 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má základní vzdělání, má 1 vyživovací povinnost a jeho měsíční příjem z invalidního důchodu činí [částka] (ověřeno výměrem důchodu a složenkami 9, [číslo]), další čisté příjmy domácnosti činí [částka], měsíční výdaje činí [částka] a interní splátky činí [částka], tyto údaje však nebyly ověřeny žádnými dokumenty. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ve výši 56 165,38 Kč bez příslušenství na žalobkyni. 6. Z tabulky umoření k číslu smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr hradil celkem 16 400 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 6. 2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 44 817,46 Kč. 8. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 24. 10. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem ve výši 24 572 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 274 Kč a poslední ve výši 2 270 Kč. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dle záznamů v zákaznické kartě. Ze zákaznické karty přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě výměry důchodu a složenek za období 9, 10/2019 z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na tvrzené další čisté příjmy domácnosti činí [částka], měsíční výdaje činí [částka] a interní splátky činí [částka] a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalovaného. Žalovaný na předmětný úvěr hradil celkem 16 400 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou, ale bezúspěšně. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnosti žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho dalších měsíčních příjmů a výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 19. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4