23 C 291/2021-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 214,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15.1.2018 uzavřela se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo], (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalovanému kreditní kartu s úvěrem do úvěrového limitu 30 000 Kč Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný deklaroval v žádosti příjem ve výši [částka] a čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [částka]. Žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, např. insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, atd. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit měsíční splátky ve výši 2% čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila dopisem ze dne 30.6.2020 úvěr za okamžitě splatný v celé výši, tj na jistině ve výši 27 671,04 Kč, smluvním úroku ve výši 3 688 Kč, smluvních poplatcích ve výši 943 Kč, smluvní pokutě ve výši 600 Kč a úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni 28.1.2021 ve výši 1 634,64 Kč. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne [datum], žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy uzavřené dne 15.1.2018 a její platební historie a výpisu ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že na jejím základě žalobkyně otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalovanému kreditní kartu s úvěrem do úvěrového limitu 30 000 Kč a úrokem 22,99 % ročně, žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 2% čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaným překračoval povolený limit a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, poslední platba žalovaného byla přijata 17.8.2020 ve výši 49 Kč. 6. Z Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že žalovaný deklaroval v žádosti měsíční čistý příjem ve výši [částka] a čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [částka], tyto skutečnost však nebyly ověřeny žádnými dokumenty. 7. Z upomínky-rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1.7.2020 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši 32 902,04 Kč. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 1. 2021 podané na poště dne 28.1.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 34 536,68 Kč 9. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 15. 1. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, na jejímž základě žalobkyně otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalovanému kreditní kartu s úvěrem do úvěrového limitu 30 000 Kč a úrokem 22,99 % ročně. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 13.10.2021 tvrdila, že před uzavřením Smlouvy dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný deklaroval v žádosti příjem ve výši [částka] a čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [částka], aniž by tyto příjmy ověřila. Žalobkyně dále uvedla, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, např. insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, o tom však rovněž nepředložila žádný důkaz. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit měsíční splátky ve výši 2% čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaným překračoval povolený limit a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, poslední platba žalovaného byla přijata 17.8.2020 ve výši 49 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila dopisem ze dne 30.6.2020 úvěr za okamžitě splatný v celé výši, tj. na jistině ve výši 27 671,04 Kč, smluvním úroku ve výši 3 688 Kč, smluvních poplatcích ve výši 943 Kč, smluvní pokutě ve výši 600 Kč a úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni 28.1.2021 ve výši 1 634,64 Kč. Přes upomínku žalobkyně ze dne 27.1.2021 žalovaný dluh nezaplatil. 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 20. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje