23 C 334/2023-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 16.10.2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši 28 269,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), s ní uzavřela dne 4. 8. 2021 smlouvu o úvěru [číslo], (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě jí byly poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované na základě údajů v Žádosti o úvěr, podle nichž měsíčně žalované zbývalo k úhradě ostatních závazků 10 337 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, smluvního úroku v pevné výši, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 4.10.2022. Žalovaná uhradila částku ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 4. 10. 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru zákonným úrokem z prodlení a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 3 639,88 Kč za dobu od 5.10.2022 do 16.1.2023. Žalobkyně požaduje též částku ve výši 482 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 s účinností dne 3.2.2023. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, předchůdkyně žalobkyně se zavázala, že žalované poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala, že peněžní prostředky v celkové výši 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a nákladů souvisejících s úvěrem zaplatí ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. V případě porušení závazků ze smlouvy si strany sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení s úhradou příslušné splátky celkové částky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze Žádosti o úvěr ze dne 4.8.2021 soud zjistil, žalovaná byla zaměstnána s výdělkem 23 427 Kč měsíčně čistého (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami). Měsíční výdaje žalované ve výši 13 090 Kč, a to náklady na bydlení 4 000 Kč, výdaje na dopravu jídlo, osobní náklady 9 090 Kč, nebyly ověřeny žádným dokumentem. Z pracovní smlouvy žalované ze dne 28.2.2021 soud zjistil, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 28.2.2022. Z výplatních pásek žalované za duben 2021 2021 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý příjem žalované činil 23 871 Kč. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2023 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 65 792,54 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejích dlužných závazků v celkové výši 65 560,82 Kč s příslušenstvím.. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně ve své žalobě sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě pracovní smlouvy a výplatních pásek z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na její tvrzené měsíční výdaje ve výši 13 090 Kč, a spokojila se tak pouze s prohlášením žalované. Dne 4. 8. 2021 předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřely Smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala, že peněžní prostředky výši 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a nákladů souvisejících s úvěrem zaplatí ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. V případě porušení závazků ze smlouvy si strany sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení s úhradou příslušné splátky celkové částky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná uhradila částku ve výši 10 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023, oznámením ze dne 26.2.2023 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 24.5.2023. 5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího poso