23 C 81/2023-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 13 877,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou dne 2.1.2020 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo], (dále jen,,smlouva o úvěru“) .. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalovaná byla v souladu se smlouvou o úvěru oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím Kreditní karty, sjednaný úvěrový rámec činil 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4% z aktuální dlužné částky. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu celkem načerpala částku ve výši 19 294,74 Kč a uhradila celkem částku ve výši 16 439,20 Kč. Žalovaná porušila svou splátkovou povinnost, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17.10.2022. Žalobkyně požaduje pohledávku ve výši 13 877,68 Kč sestávající z jistiny ve výši 12 081,68 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Přes upomínku zástupce žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 2.1.2020 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, kdy žalovaná byla oprávněna čerpat bezúčelový revolvingový úvěr do úvěrového rámce ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Žalovaná ve smlouvě o úvěru uvedla, že bydlí ve vlastním, je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], příjem ostatních členů domácnosti činí [částka], má 2 vyživovací povinnosti. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že dne 2.1.2020 žalovaná čerpala částku ve výši 12 367 Kč, k 17.10.2022 došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek. Po dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala částku ve výši 19 294,74 Kč a celkem uhradila 16 439,20 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 12 081,68 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 3.11.2022 podané na České poště, s.p. dne 4.11.2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 15 302,43 Kč 5. Na základě předložených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 2.1.2020 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaná byla oprávněna čerpat bezúčelový revolvingový úvěr do úvěrového rámce ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Žalovaná ve smlouvě o úvěru uvedla, že bydlí ve vlastním, je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], příjem ostatních členů domácnosti činí [částka], má 2 vyživovací povinnosti, žalobkyně však k těmto prohlášením žalované nepředložila žádné důkazy. Dne 2.1.2020 žalovaná poprvé čerpala úvěr, k 17.10.2022 došlo k zesplatnění úvěru. Po dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala částku ve výši 19 294,74 Kč a celkem uhradila částku ve výši 16 439,20 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 12 081,68 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně však při uzavírání smlouvy o úvěru, dle názoru soudu, nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 15. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evido