23 C 94/2022-38 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 20.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 70 225,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o bankovních službách [číslo], (dále jen,, Smlouva“), v jejímž rámci byla sjednána Dispozice ke smlouvě o bankovních službách, na jejímž základě žalovaný mohl běžný účet přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr, tzv. [anonymizováno]. Před poskytnutím [anonymizováno] žalobkyně vycházela z údajů od žalovaného a získané informace ověřila nahlédnutím do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra ČR a z potvrzení o výši příjmu ze zaměstnaneckého poměru ve výši [částka], čistého příjmu domácnosti ve výši [částka] a porovnával jeho příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a z interních zdrojů zjistil, že vůči žalobkyni měl závazky v celkové výši [částka]. V důsledku neplnění smluvních podmínek (překročení povoleného rámce a nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu) byla žalovanému služba [anonymizováno] výpovědí zrušena a žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku ve výši [částka] (včetně poplatku za prohlášení úvěru za splatný, poplatku za odeslání upomínky k úhradě dluhu dle sazebníku v celkové výši 1 800 Kč) za splatnou ke dni 11.5.2021 s tím, že žalovaný načerpal celkovou částku ve výši 66 604,46 Kč a neuhradil ničeho. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Z potvrzení o příjmu ze dne 22.11.2018 soud zjistil, že žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši [částka]. Ze Smlouvy ze dne 16.1.2012 soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a dle Dispozice k této Smlouvě ze dne 26.7.2019 bylo žalovanému umožněno čerpat do povoleného limitu 56 000 Kč tzv. [anonymizováno] ode dne 18.1.2019 s minimálním měsíčním kreditním příjmem ve výši 50% povoleného limitu.zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 22,70 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 616,37 Kč včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.5.2021 soud zjistil, že žalovaný skončil s počátečním a konečným zůstatkem ve výši 66 604,46 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 13.5.2021 soud zjistil, že ke dni 11.5.2021 byl úvěr prohlášen za splatný a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 68 404,46 Kč. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 3.11.2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 66 604,46 Kč na jistině, 1 800 Kč na smluvní pokutě a k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 1 898,60 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 16. 1. 2012 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v jejímž rámci byla dne 26.7.2019 sjednána Dispozice ke smlouvě o bankovních službách, na jejímž základě žalovaný mohl běžný účet přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr, tzv. [anonymizováno]. Před poskytnutím [anonymizováno] žalobkyně vycházela z údajů od žalovaného a získané informace ověřila z potvrzení o výši čistého měsíčního příjmu ve výši [částka]. V důsledku neplnění smluvních podmínek (překročení povoleného rámce a nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu) byla žalovanému služba [anonymizováno] výpovědí zrušena a žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku ve výši 68 404,46 Kč (včetně poplatku za prohlášení úvěru za splatný, poplatku za odeslání upomínky k úhradě dluhu dle sazebníku v celkové výši 1 800 Kč) za splatnou ke dni 11.5.2021 s tím, že žalovaný načerpal celkovou částku ve výši 66 604,46 Kč a neuhradil ničeho. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 6. Dle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala pouze z potvrzení čistý měsíční příjem žalovaného [částka] a nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů (kdy pouze zjistila z interních zdrojů závazky vůči žalobkyni v celkové výši [částka])., dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR