23 C 98/2022-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 19.11.2021, doplněnou podáním ze dne 21.4.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 10 751,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14.11.2019 účastníci uzavřeli Smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, (dále jen,, Smlouva 1“), v rámci které byly upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby [anonymizováno] účet a [anonymizováno] Karty. Žalovaný v období od 1.1.2020 do 15.11.2020 využil služeb v celkové výši 9 876,99 Kč, přičemž v rozsahu 4 751,99 Kč prostřednictvím Karty. Dne 27.12.2019 účastníci uzavřeli Smlouvu o splátkovém limitu, (dále jen,, Smlouva 2“), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 4 977 Kč, který byl za žalovaného zaplacen u [právnická osoba] Smlouvy 2 se žalovaný zavázal uhradit úvěr s úrokem ve výši 43,70 % ročně ve 12 splátkách po 512,50 Kč měsíčně. Před uzavřením Smlouvy 1 a Smlouvy 2 žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 70 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 15 000 Kč a dluhové zatížení ve výši 5 000 Kč, proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, nebyla proti němu vedena exekuce, neměl záznam, v registru SOLUS. V případě prodlení měla žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení, žalobkyně celkem požaduje poplatek ve výši 874,65 Kč (poplatek ve výši 3 986,65 Kč žalovaného ve výši 3 112 Kč). Přes upomínku žalobkyně zaslané dne 23.9.2021 žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně u jednání dne 9.8.2022 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 9.8.2022 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není vhodné s ohledem na pochybnosti soudu o řádném splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím peněžních prostředků, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze Smlouvy 1 ze dne 14.11.2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala zřídit žalovanému službu [anonymizováno] účet, jímž bude žalovaný disponovat s celkovým finančním limitem, který se odvíjí od vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmů žalovaného. Finanční limit, který je obvykle ve výši 2 000 Kč až 30 000 Kč, bude žalobkyně postupně žalovanému navyšovat do výše jeho celkového finančního limitu. Nutnou podmínkou navyšování má být řádné splácení poskytnutých finančních prostředků. Navyšování limitu probíhá jednou měsíčně. Tato pravidla zohledňují především zákazníkovu úvěruschopnost. Žalovaný se zavázal řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží a služby prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu nebo [anonymizováno] Karty. Ze Smlouvy 2 soud zjistil, že byla uzavřena dne 27.12.2019 s tím, že byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč, dle Přílohy Smlouvy 2 byla čerpána částka 4 977 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 12 měsíčních splátkách po 512,50 Kč spolu s úrokem ve výši 43,70 % ročně. Z vyúčtování za leden 2020 soud zjistil, že žalovaný objednal zboží za částku 38,70 Kč [anonymizováno], za částku 1 500,66 Kč, za částku 2 661 Kč, za částku 92,80 Kč [anonymizováno] za částku 180 Kč, splatnost byla do 15.5.2020. Z vyúčtování za únor 2020 soud zjistil, že žalovaný objednal zboží za částku 226,44 Kč [anonymizováno] 439, splatnost byla do 15.5.2020. Z vyúčtování za březen 2020 soud zjistil, že žalovaný objednal zboží za částku 24,40 Kč, za částku 27,99 Kč, splatnost byla do 15.5.2020. Z výzvy ze dne 21.9.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 12 901,68 Kč, dle potvrzení o podání tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 23.9.2021. 5. Z provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne 14.11.2019 se žalovaným Smlouvu 1, v níž se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému službu [anonymizováno] účet a [anonymizováno] Karta, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží a služby prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu a [anonymizováno] Karty a zavázal se řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za leden 2020 žalovaný objednal zboží za částku 4 473,16 Kč, za únor 2020 žalovaný objednal zboží za částku 226,44Kč, za březen 2020 žalovaný objednal zboží za částku 52,39 Kč. Žalovaný se žalobkyní dále dne 27.12.2019 uzavřel Smlouvu 2, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč, dle Přílohy Smlouvy 2 byla čerpána částka 4 977 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 12 měsíčních splátkách po 512,50 Kč spolu s úrokem ve výši 43,70 % ročně.. žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 3 112 Kč. Přes upomínku zástupce žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jím tvrzených měsíčních příjmů ve výši 70 000 Kč, měsíčních výdajů ve výši 15 000 Kč a dluhového zatížení ve výši 5 000, dospěl soud k závěru, že Smlouva 1, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z,. a Smlouva 2, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., jsou absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce