18 C 113/2020-69 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 95 130,91 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila skutečností, že se žalovaným uzavřela dne 7. 11. 2018 rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s obchodními podmínkami, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Podpisem rámcové smlouvy žalovaný požádal žalobkyni o úvěr na základě úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] ve výši 110 000 Kč, který mu byl vyplacen na běžný účet dne 9.11.2018. Žalovaný byl povinen podle podmínek úvěrové smlouvy hradit měsíčně částku v celkové výši 3 075 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 % ročně a to vždy k 17. dni měsíce počínaje dnem 17.12.2018 s tím, že předpokládané datum splácení celého úvěru bylo stanoveno na 17.3.2023. Žalovaný splátky ve výši 3 075 Kč hradil od 17.12.2018 do 17.8.2019 v celkové výši 27 675 Kč. Protože žalovaný své povinnosti dle smlouvy o úvěru řádně neplnil, proto žalobkyně dne 17. 11. 2019 úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dne 18.11.2019 v rámci předžalobní výzvy. Ke dni zesplatnění činil dluh 96 735,27 Kč a nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 336,04 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 2 475 Kč, jehož část žalobkyně ve výši 1 604,36 započetla na úhradu jistiny a část ve výši 870,64 Kč na úhradu splátky úroku. Celkový dluh činí 95 130, 91 Kč spolu s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání na 12. 1. 2021. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně předvolán, se neomluvil. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodnul věc v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 1. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 2. Z Rámcové smlouvy ze dne 7.11.2018 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal, že žalobkyni bude hradit měsíčně konstantní splátku ve výši 3 075 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 % ročně a to vždy k 17. dni měsíce počínaje dnem 17.12.2018 s tím, že předpokládané datum splácení celého úvěru bylo stanoveno na 17.3.2023. 3. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl v období od 1.10.2017 do 30.9.2018 průměrný měsíční příjem ve výši 34 918 Kč. 4. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poslala dne 9.11.2018 žalovanému na jeho běžný účet č. [bankovní účet] částku ve výši 110 000 Kč. 5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil ke dni zesplatnění 27 675 Kč a po zesplatnění 2 475 Kč, celkem 30 150 Kč. 6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému bylo sděleno, z jakých položek se skládá poskytnutý úvěr a jejich výše. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2019, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 101 671,31 Kč. 8. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 9. Dne 7. 11. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena rámcová smlouva [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný současně s podpisem rámcové smlouvy požádal žalobkyni o úvěr, smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ve výši 110 000 Kč, který mu byl vyplacen na běžný účet dne 9.11.2018. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit 3 075 Kč. Svému závazku žalovaný však nedostál, když zaplatil splátky ve výši 3 075 Kč měsíčně za období od 17.12.2018 do 17.8.2019. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18.11.2019, po zesplatnění žalovaný uhradil 2 475 Kč Celkem žalovaný zaplatil 30 150 Kč. Žalobkyně si v rámci zkoumání úvěryschopnosti žalovaného vyžádala od žalovaného potvrzení o jeho měsíčním výdělku za 12 předchozích měsíců před schválením úvěru. Ani přes upomínku žalobkyně ze dne 18. 11. 2019 žalovaný dluh nezaplatil. 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční hotovost a žalovaný ji částečně splatil. Žalobkyně však při uzavírání smlouvy o úvěru dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 19. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 20. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z potvrzení o mzdě zaměstnavatele dlužníka, i když je za 12 měsíců předcházejících uzavření úvěru. Není ani doloženo, zda věřitel vůbec zjišťoval u dlužníka jeho osobní a majetkové poměry, a to ani na základě osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen v