18 C 124/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 24. 5. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně a žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 5. 2017. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši do 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit s poplatkem ve výši 1 200 Kč do 23. 6. 2017. 6. Z výpisu z účtu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na č. účtu [číslo účtu] [bankovní účet], identifikován pod variabilním symbolem [číslo]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 7. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 200 Kč s příslušenstvím. 10. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 12. Dne 24. 5. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Finanční prostředky poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému téhož dne převodem na jím uvedený bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 200 Kč nejpozději 23. 6. 2017. Žalovaný své závazky však nesplnil, když nezaplatil ničeho. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 13. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 1. 6. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma prohlášení předchůdkyně žalobkyně, že tato kontrolovala záznamy v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí (CEE) a databázi inkasních agentur. Dále sdělení žalobkyně, že předchůdkyně žalobkyně si ověřovala úvěryschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji tak, že je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Předchůdkyně žalobkyně si ale nenechala předložit žádné doklady potvrzující údaje poskytnuté žalovaným a vycházela tak při uzavírání Smlouvy čistě z prohlášení žalovaného a svých interních modelů. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli modely předchůdkyně platí. Dle prohlášení žalovaného by měl mít žalovaný příjem 14 000 Kč a jeho výdaje by měly činit pouze částku 1 000 Kč. Tato výdajová částka nemůže odpovídat realitě, je tak značně podhodnocená, když by měla zahrnovat např. náklady na bydlení, cesty do práce, jídlo, ošacení, drogerie atd.. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. 14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 20. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 21. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas, když neuhradil ničeho. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 24. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. ú