18 C 251/2020 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 33 598 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z nichž 27 500 Kč bylo vyplaceno na účet žalované, a částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaná zavázala splatit ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, což však žalovaná řádně a včas neučinila, a proto žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 26 049 Kč, dlužné splátky ve výši 4 500 Kč, náklady na upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty smluvní pokuty v celkové výši 2749 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání na [datum]. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně předvolána, se neomluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodnul věc v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], jejíž součástí byly i obchodní podmínky, soud zjistil, že žalobkyně poskytla jako registrovaný poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, ze kterého žalovaná obdržela na svůj účet 27 500 Kč, a zbývající 2 500 Kč byly převedeny na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaná zavázala splatit ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 20. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, žalovaná uvedla příjmy ve výši 23 000 Kč a výdaje ve výši 10 000 Kč, normativní náklady na bydlení 5 314 Kč, s životním minimem 3 410 Kč a s nezabavitelnou částkou 5 816 Kč. Z výplatního lístku žalované za říjen 2019 se zjišťuje průměrný čistý měsíční příjem 23 591 Kč, z výpisu z účtu žalované za listopad 2019 se zjišťuje, že žalovaná doložila za toto období své příjmy a výdaje, kdy počáteční zůstatek činil 1 918,81 Kč, kreditní obrat činil 58 015,03 Kč, debetní obrat činil 58 243,32 Kč, konečný zůstatek 1 690,52 Kč. Z čestného prohlášení žalované ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má měsíční příjmy ve výši 23 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 13 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované upomínky ze dne 28.2.2020, 25.2.2020. Žalobkyně úvěr kvůli prodlení žalované zesplatnila ke dni 22. 4. 2020, o čemž žalovanou informovala v rámci předžalobní výzvy ze dne 22.4.2020. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 20. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 20. 12. 2019 na účet žalované částku 27 500 Kč. Dle bonity smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 20.1.2020 žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované částka 27 500 Kč, na kterou žalovaná dosud uhradila 1 500 Kč. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční hotovost a žalovaná ji částečně splatila. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C [číslo], OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. [spisová značka] [číslo] a nález [spisová značka] [číslo] 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně nájemní smlouvu dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobce, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. Soud předně uvádí, že dle jeho názoru žalobkyně zejména