18 C 65/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 13 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 10. 2016. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně a žalovaná se nevyjádřily k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že ji žalovaná uzavřela za pomoci prostředků komunikace na dálku s žalobkyní dne 3. 10. 2016. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši do 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit s fixním úrokem ve výši 3 782,17 Kč do 2. 12. 2016. 6. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč na č. účtu [bankovní účet]. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč. 8. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 9. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 10. Dne 3. 10. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč. Finanční prostředky poskytla žalobkyně žalované dne 6. 10. 2016 převodem na jí uvedený bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 782,17 Kč označeným jako fixní úrok k úvěru nejpozději 2. 12. 2016. Žalovaná své závazky však nesplnila, když nezaplatila ničeho. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila a žalobkyně jí vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 4 500 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny od 3. 12. 2016 do dne podání žaloby). 11. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 7. 4. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení doložila pouze fotokopie občanského průkazu žalované a tzv. registrační formulář, který měla vyplnit žalovaná dne 3. 10. 2018, což je zřejmě písařská chyba s ohledem na uzavření Smlouvy v roce 2016. V přiloženém formuláři je uvedeno, že žalovaná pracuje pro [právnická osoba]. Dle prohlášení žalované by měla mít žalovaná měsíční příjem 14 500 Kč a její výdaje by měly činit pouze částku 8 900 Kč měsíčně. Tato výdajová částka nemůže odpovídat realitě, je tak značně podhodnocená, když by měla zahrnovat např. veškeré náklady na bydlení, cesty do práce, jídlo, ošacení, drogerie atd. Žalobkyně si ale nenechala předložit žádné doklady potvrzující údaje poskytnuté žalovanou a vycházela tak při uzavírání Smlouvy čistě z prohlášení žalované. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z jejích účtů. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Částka ve výši 9 000 Kč s dalšími poplatky ve výši 3 782,17 Kč neodpovídá možnostem žalované, když se žalobkyně důsledně nezabývala především výdajovou stránkou žalované. 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 16. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky v částce 9 000 Kč. Žalovaná úvěru nesplácela řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, především výdajovou stránku, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O tom vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně si důsledně neověřila informace především o výdajích žalované. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. 20. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle