23 C 139/2020-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 1. 2020 a doplněnou podáními ze dne 30. 6. 2020 a ze dne 23. 9. 2020, se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 14 670,55 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 9. 2018 se žalovaným na částku 15 000 Kč (dále jen„ Smlouva“). Úvěr měl být splácen v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 572 Kč. Žalovaný do podání žaloby uhradil z poskytnutých prostředků toliko částku 3 429 Kč. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši od 15. dne po zesplatnění úvěru tj. ode dne 1. 8. 2019 a úrok ve výši 21,48 %. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy, včetně úvěrových podmínek, rámcové pojistné smlouvy a pojistných podmínek asistenčních služeb, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč bankovním převodem. Žalovaný se zavázal žalobkyni tyto prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách vždy po 572 Kč, když takto měla být vrácena nejen poskytnutá částka, ale i úrok ve výši 5 592 Kč, celkem tedy 20 592 Kč. 6. Z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její existenci. 7. Z výpisu z čerpání, splátek a úhrad ke Smlouvě soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 3. 9. 2018 částku 15 000 Kč a ve dnech 9. 10. 2018, 13. 11. 2018, 13. 12. 2018, 18. 12. 2018, 14. 1. 2019, 11. 3. 2019 a 13. 3. 2019 uhradil celkem 3 429 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru ze Smlouvy ve výši 15 928,59 Kč a to do 14 dnů od sepsání této výzvy. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2019 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 17 242,68 Kč. 10. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 11. Dne 2. 9. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal použité finanční prostředky žalobkyni vrátit včetně úhrady úroku ve výši 5 592 Kč. Úvěr měl být splacen v 36 měsíčních splátkách po 572 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit na základě dotazů a tvrzení žalovaného. Z předložených důkazů však nevyplývá, že by vycházela i z dokumentů, které by tato tvrzení žalovaného potvrzovaly. Žalovaný své závazky ze Smlouvy porušil, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, konkrétně zaplatil pouze 3 429 Kč. Přes upomínku žalobkyně ze dne 17. 7. 2019 a ze dne 1. 11. 2019 žalovaný dluh nezaplatil. 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky převodem na účet a žalovaný je částečně splatil. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 20. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. 22. Za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobk