31 C 390/2020-71 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 950 Kč, když uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 4. 5. 2009 smlouvu, na základě které pro něho otevřela běžný účet, a smlouvu o povoleném přečerpání běžného účtu, na základě které povolila žalovanému přečerpat běžný účet do výše úvěrového limitu 15 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením vyčerpaného úvěrového limitu a ke dni 30. 8. 2019 žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalovaná částka sestává z jistiny 15 000 Kč a poplatků 1 950 Kč a příslušenství představovaného smluvními úroky 4 275,97 Kč a úroky z prodlení 1 241,30 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 27. 9. 2020, ke kterému se nedostavil žádný z účastníků a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti. Soud provedl listinné důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti: Smlouvou o ČSOB aktivním kontu ze dne 4. 5. 2009 se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Žádostí ze dne 4. 5. 2009 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěrového rámce. Z oznámení ze dne 4. 5. 2009 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit 15 000 Kč Smlouvou o [anonymizována dvě slova] kontu ze dne 26. 4. 2016 se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného platební účet, přičemž dle čl. VII. odst. 8 tato smlouva nahradila předchozí smlouvu o běžném účtu. Z dopisu ze dne 1. 9. 2019 (odeslaného dle obálky dne 2. 9. 2019) bylo zjištěno, že žalobkyně k 30. 8. 2019 zesplatnila všechny závazky vůči žalovanému. Dopisy ze dne 7. 4. 2019, 15. 4. 2019, 6. 5. 2019, 6. 6. 2019 a 11. 7. 2019 a kopií obálky bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na neplnění smluvních podmínek povoleného přečerpání. Dopisem ze dne 1. 9. 2020 (odeslaným dle podacího archu 4. 9. 2020) právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Z přehledu dluhu bylo zjištěno, že ke dni 24. 8. 2020 evidovala žalobkyně dluh žalovaného ve výši 15 000 Kč na jistině, 4 275,97 Kč na smluvních úrocích, 1 241,30 Kč na úrocích z prodlení a 1 950 Kč na poplatcích. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že ve výpisu byly obsaženy veškeré pohyby na úvěrovém účtu vedeném pro žalovaného. Z obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 5. 2009 a následně dne 26. 4. 2016 smlouvu o vedení běžného, resp. platebního účtu, přičemž později uzavřená smlouva zcela nahradila smlouvu dřívější a obsahovala i ustanovení o povoleném přečerpání účtu (debet), podle kterého na základě žádosti majitele účtu vyhodnotí žalobkyně poskytnutí této možnosti a v případě splnění stanovených podmínek uzavře s majitelem účtu smlouvu o povoleném přečerpání. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObchZ“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 711 ObchZ smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o vedení běžného účtu dle § 711 ObchZ a jejím podkladě následně i smlouva o úvěru ve smyslu § 497 ObchZ, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč. Následně uzavřel žalovaný se žalobkyní dne 26. 4. 2016 smlouvu o platebním účtu ve smyslu § 2662 o. z., která původní smlouvu o běžném účtu, na kterou byla smlouva o debetu navázána, nahradila a podle které měla být mezi smluvními stranami uzavřena smlouva o povoleném přečerpání účtu (dle blanketního ujednání), pakliže o její uzavření žalovaný požádá a splní stanovené podmínky. Tato smlouva nicméně uzavřena nebyla, resp. žalobkyně netvrdila, že by byla uzavřena, ani nepředložila žádné listiny, které by její uzavření dokládaly, přesto však bylo žalovanému umožněno zůstatek na účtu přečerpat. Vzhledem k absenci uzavřené smlouvy a skutečnosti, že dle čl. VII. odst. 8 smlouvy ze dne 26. 4. 2016 tato smlouva nahradila dosavadní smlouvu o účtu, neexistoval žádný právní důvod pro to, aby bylo žalovanému umožněno přečerpat zůstatek na účtu. Plnění, které takto žalobkyně žalovanému poskytla (tj. částka, o kterou byl zůstatek na účtu přečerpán), je proto bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o. z. Absence uzavřené smlouvy ohledně možnosti přečerpání zůstatku pak znamená, že není možné po žalovaném požadovat, aby platil jakékoli poplatky či smluvní úroky, neboť dohody o nich nebylo v řízení prokázána. Žalobkyně ani její právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a v návaznosti na to i případnému označení důkazních návrhu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 3. 9. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 4. 9. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 225 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše 2 250 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % po započtení požadovaného příslušenství a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 950 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a)