34 C 197/2021-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 569,75 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 21. 1. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti (dále jen„ Smlouva“) na částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 16,40 % ročně splatit formou pravidelných měsíčních splátek. Součástí Smlouvy byl i závazek žalovaného hradit předchůdkyni žalobkyně poplatky za poskytnuté bankovní služby a pojištění žalovaného. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 10. 2019. V souladu se smluvním ujednáním předchůdkyně žalobkyně uplatnila i své právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 19 269,75 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 300 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ke dni 20. 10. 2019 ve výši 1 343,10 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 20. 10. 2019 ve výši 38,40 Kč, úrok ve výši 16,40 % ročně z částky 19 269,75 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 569,75 Kč, což je dlužná jistina 19 269,75 Kč a dlužné poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 300 Kč od 21. 10. 2019. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinnosti ke dni 20. 8. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání svým přípisem ze dne 10. 9. 2021. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 21. 1. 2019. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s úrokem ve výši 16,40 % ročně, RPSN 17,69 %, a to celkem ve 72 měsíčních splátkách ve výši 438,25 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet]. Součástí Smlouvy bylo i pojištění [anonymizováno] [číslo] s měsíčním poplatkem 40 Kč Celkem tak měsíční splátka žalovaného dle Smlouvy činila 478,25 Kč a celkové částka uhrazená žalovaným měla být 31 411,08 Kč. 5. Ze sjetiny UVA člena ESS soud zjistil, že žalovaný měl ke dni žádosti o úvěr dle Smlouvy dalších třináct spotřebitelských úvěrů, a to u předchůdkyně žalobkyně. 6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 10. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr č. [bankovní účet] ke dni 18. 10. 2019 a tímto datem zaniklo i pojištění žalovaného ze Smlouvy. Nesplacená jistina činila 19 269,75 Kč, celkem pak dluh činil 22 951,25 Kč. 7. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 soud zjistil, že ke dni 20. 8. 2020 předchůdkyně žalobkyně evidovala za žalovaným pohledávky ve výši 19 269,75 Kč na jistině, smluvním úroku 1 343,10 Kč, úroku z jistiny 1 391,05 Kč, úroku z úroku 118,52 Kč a poplatky, pojištění a pokuty 2 300 Kč, celkem tedy částku 24 422,42 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, včetně její přílohy, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 8. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 11. 2020, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 30 138,41 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu. 11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 13. Dne 21. 1. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jím uvedený účet. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 478,25 Kč včetně pojištění. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 16,40 % ročně, celkem tedy 31 411,08 Kč. 14. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 20. 8. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci. Žalobkyně sice uvádí, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 25 184 Kč, avšak tato tvrzení ničím nepodložila. Stejně tak není zřejmé, jak předchůdkyně žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně sice identifikovala závazky žalovaného s měsíční splátkami 10 613,71 Kč, které měl žalovaný u předchůdkyně žalobkyně na základě jiných úvěrů, avšak není nic zřejmé o jeho nákladech na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z historických dat z ČSÚ považuje soud za nedostatečné, protože takový postup nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečný měsíční příjem a kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 28. 8. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 11. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.,