34 C 31/2021-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 7 383,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 6 498 Kč, která byla použita na úhradu kupní ceny za zboží vybraného žalovanou. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s pojištěním splatit v 11 pravidelných měsíčních splátkách, každé ve výši 681 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,22 % ročně. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila, pročež předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila svým dopisem ze dne 25. 1. 2021, a to s účinností od 28. 2. 2021. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny 6 498 Kč i zaplacení pojistného ve výši 160 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 125,80 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 431,70 Kč a smluvního úroku ve výši 19,22 % ročně z jistiny 6 498 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z částky 7 383,80 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně tyto své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 s účinností ke dni 19. 3. 2021 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 29. 3. 2021. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 6. Dne [datum] byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 6 498 Kč za účelem úhrady kupní ceny mobilního telefonu. Žalovaná se opak zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s pojištěním formou splatit v 11 pravidelných měsíčních splátkách, každé ve výši 681 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,22 % ročně. Z předloženého výpisu z úvěru [číslo] vyplývá, že žalovaná na úhradu úvěru nezaplatila ničeho. Soud shledal žádost/smlouvu o klasickém úvěru [číslo] jako velmi neurčitě formulovou, kdy předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalované jsou měsíčně 10 000 Kč, příjmy celé domácnosti pak 37 000 Kč. Není však zřejmé, odkud pochází jejich hlavní část ve výši 27 000 Kč (37 000 Kč – 10 000 Kč). Stejně tak má soud za to, že ze strany předchůdkyně žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána výdajová stránka věci, když měsíční výdaje domácnosti měly činit 10 000 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr přitom uvedla, že žije s družkou/druhem v nájemním bydlení a je na mateřské/rodičovské dovolené. Za dané situace se tak částka měsíčních nákladů celé domácnosti při zohlednění současných cen bydlení, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. jeví jako silně podhodnocená. Zejména pokud v domácnosti měly být minimálně dvě dospělé osoby a blíže neručený počet dětí. O nesprávnosti postupu předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované svědčí i skutečnost, že v rámci tohoto postupu jí nepřišlo podezřelé, že žalovaná, která dle svého prohlášení má mít měsíčně disponibilní částku 27 000 Kč potřebuje spotřebitelský úvěr s úrokovou sazbou téměř 20 % ročně a dobou splácení 11 měsíců za účelem úhrady částky 6 498 Kč. Žalovaná následně poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila svým dopisem ze dne 25. 1. 2021. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 3. 2021 s účinností ke dni 19. 3. 2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 15. 4. 2021 k zaplacení dluhu ve výši 8 052,92 Kč, ale bezúspěšně. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. 13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 498 Kč ve formě úhrady kupní ceny za mobilní telefon. Žalovaná úvěr ani částečně nesplatila. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 17. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C [číslo], OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 18. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi N