34 C 68/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 334 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“) na částku 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr splatit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalované bezhotovostním převodem na její účet č. [bankovní účet] dne 17. 3. 2020. V rámci Smlouvy byly sjednány i dodatečné služby ve formě poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, službu [anonymizována dvě slova] jejímž předmětem je informace ve formě SMS zprávy o každé události ohledně Smlouvy za cenu 49 Kč měsíčně, služba bezpečné splátky ve výši 99 Kč měsíčně umožňující odložit splátku o 30 dnů z blíže uvedených důvodů a služba korunový odklad umožňující při zaslání 1 Kč odložit úhradu splátky o 30 dnů za cenu poplatku 297 Kč. Žalovaná využila různé služby dle Smlouvy, konkrétně expres poskytnutí služby za poplatek 199 Kč, službu bezpečné splátky celkem za tři měsíce ve výši poplatku 297 Kč, [anonymizována dvě slova] celkem za tři měsíce ve výši poplatku 147 Kč a dvakrát služba korunový odklad celkem za poplatek ve výši 593 Kč. Během trvání Smlouvy žalovaná uhradila toliko částku 2 Kč, kdy 1 Kč uhradila při sjednávání Smlouvy, a 1 Kč uhradila při žádosti o službu korunový odklad. Žalovaná jinak své závazky ze Smlouvy neplnila. Úvěr dle Smlouvy se pak stal splatným v celé výši včetně poplatků dne 17. 6. 2020. I přes předžalobní upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 17. 3. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalované bankovním převodem na jí uvedené číslo účtu [bankovní účet] dne 17. 3. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 99 Kč. V rámci Smlouvy byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána možnost využití některých dodatečných služeb. Žalovaná v rámci Smlouvy využila služby expres výplaty za cenu 199 Kč, službu bezpečné splátky po dobu tří měsíců celkem ve výši 297 Kč, službu [anonymizována dvě slova] po dobu tří měsíců celkem ve výši 147 Kč a dvakrát službu korunový odklad celkem ve výši 593 Kč. Na úhradu svých závazků žalovaná uhradila celkem částku 2 Kč, když 1 Kč zaplatila při uzavírání Smlouvy a další 1 Kč v rámci využití služby korunový odklad. 6. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 18. 6. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma print-screenu ze systému žalobkyně. Z těchto sjetin nicméně vyplývá, že žalovaná měla mít měsíční příjem 24 000 Kč a příjmy dalších členů domácnosti měly činit dalších 40 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti pak měly činit 3 000 Kč. Žalovaná také měla evidováno 8 zamítnutých žádostí o úvěr v rozsahu 40 000 Kč až 100 000 Kč. 7. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měla mít žalovaná měsíční příjmy cca 64 000 Kč a veškeré měsíční náklady ve výši 3 000 Kč, což se při zohlednění nákladů na služby a energie, včetně televizních a rozhlasových poplatků, svozu odpadu, elektřiny, vodného a stočného, tepla, cen za telekomunikační služby, léky, dopravu a oblečení, jeví jako částka extrémně podhodnocená, zejména za situace, kdy se mělo jednat o náklady celé domácnosti, tedy více než jedné osoby. Tato další osoba navíc musela být výdělečné činná (což vyplývá z plurality příjmů), tedy dospělá. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z jejích účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí její závěr o tom, že žalovaná měla měsíčně disponibilních cca 61 000 Kč (61 000 Kč = 24 000 Kč + 40 000 Kč – 3 000 Kč). Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné a to i napříč tomu, že z předložených dokumentů jasně vyplývá, že údaje uvedené žalovanou v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeho neodpovídají skutečnosti. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 6. 11. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 14. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě toh