7 C 113/2020-28 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 1. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 000 Kč za dobu od 11. 11. 2019 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč. V odůvodnění uvedla, že dne 15. 5. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o bezúročné půjčce [číslo] u které je omezena působnost zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) dle § 5 odst. 3 tohoto zákona tak, že se aplikují pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168. Žalobkyně žalovanému dle smlouvy poskytla půjčku 12 000 Kč, a to převodem na účet dne 15. 5. 2019, žalovaný měl půjčku vrátit do 10. 11. 2019. Žalovaný se zavázal půjčku uhradit v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, a to v dohodnutých termínech splatnosti. Žalovaný měl k termínu splatnosti půjčky 10. 11. 2019 zaplatit na pokuty za prodlení s úhradou splátek celkem 3 000 Kč (celkem šest měsíčních splátek po 500 Kč). Dne 13. 11. 2019 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný však neuhradil ničeho. 2. V doplnění žaloby ze dne 22. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovaný na webových stránkách žalobkyně [webová adresa]) vyplnil formulář„ Žádost o bezúročnou půjčku“, kdy do žádosti uvedl osobní údaje (jméno, rodné číslo, adresu, telefon, stav, zaměstnání, bankovní účet), příjmy (mzdu, podnikání, důchod, dávky, ostatní), výdaje (nájemné, energie, jídlo, ostatní) a jednotlivé finanční závazky (od koho, výše splátek, čerpaná částka, zbývá uhradit, dlužné splátky). K žádosti žalobkyni zaslal rovněž kopii občanského průkazu a výpis bankovního účtu za poslední měsíc. Žalobkyně následně kontrolou v registrech ISIR, ověřila, že žalovaný není v insolvenci, z centrální evidence exekucí žalobkyně seznala, že žalovaný nemá exekuci. Z těchto informací žalobkyně posoudila finanční situaci žalovaného a půjčku schválila. Následně byla na email žalovanému zaslána jím vyplněná žádost o půjčku a smlouva o bezúročné půjčce. Žalovaný tyto dokumenty vytiskl, podepsal a odeslal zpět žalobkyni. Žalovaný ze svého účtu odeslal 1 Kč na účet žalobkyně k ověření účtu pro čerpání půjčky. Žalobkyně poté odeslala finanční prostředky na účet žalovaného. Žalobkyně rovněž v podání uvedla, že bezúročné půjčky neposkytuje za účelem zisku, ale jako propagaci značky a jiných půjček. Poskytnuté finanční prostředky měly být uhrazeny šesti splátkami po 2 000 Kč. Jelikož se na daný případ aplikuje § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není povinností žalobkyně posuzovat úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 shora uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokuta odpovídá přesně maximální hodnotě dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o bezúročné půjčce [číslo] ze dne 15. 5. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] půjčku 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit shora uvedenou částku v šesti měsíčních splátkách po 2 000 Kč, a to do každého 10. dne v měsíci, počínaje 10. 6. 2019, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 10. 11. 2019. Pro případ prodlení byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou splátku. 5. Z výpisu splátek k půjčce [číslo] ze dne 8. 1. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku. 6. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně ([právnická osoba]) bylo soudem zjištěno, že dne 15. 5. 2019 převedla žalobkyně na účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč. 7. Z emailu odeslaného dne 13. 11. 2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému na emailovou adresu předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu do 11. 12. 2019. 8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovaným shora specifikovanou smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 15. 5. 2019 celkem 12 000 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. 9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 15. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce (dle § 2390 občanského zákoníku), když žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč. Soud však shledal shora uvedenou smlouvu neplatnou. 17. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že na daný případ je nutné aplikovat § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy u bezúročné půjčky je platnost zákona o spotřebitelském úvěru omezena a proto žalobkyně nemá povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 22. 2. 2021 uvedla, že žalovaný v žádosti o půjčku uvedl mimo osobních údajů i příjmy, výdaje a finanční závazky, kdy k žádosti zaslal kopii občanského průkazu a výpis z bankovního účtu za poslední měsíc a žalobkyně následně provedla lustraci žalovaného v registrech k posouzení jeho finanční situace, nicméně shora uvedené skutečnosti nedoložila a ani nenavrhla žádné důkazy, ač k tomu byla soudem vyzvána s upozorněním, že v případě, že tvrzení nebudou doplněna a důkazy nenavrženy, je nebezpečí, že nebude splněna povinnost tvrzení a důkazní a soud bude při svém rozhodování vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě předložených listinných důkazů. 18. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 12 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě