7 C 172/2021-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému, povinnost zaplatit jí 7 060,47 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené dodávky elektřiny a neuhrazené poplatky za upomínky. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 29. 4. 2019 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě shora uvedené smlouvy dodávala žalobkyně žalovanému energie a související služby na odběrném místě [adresa žalovaného]. Následně došlo k vyúčtování dodaných služeb spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 1. 5. 2019 do 25. 9. 2019 ve výši 4 406 Kč, a to na základě faktury [číslo] ze dne 29. 9. 2019 se splatností ke dni 14. 10. 2019. Dále došlo k vyúčtování dodaných služeb spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 26. 9. 2019 do 5. 3. 2020 ve výši 1 266,97 Kč, a to na základě faktury [číslo] ze dne 11. 3. 2020 se splatností ke dni 25. 3. 2020. Dále pak žalobkyně žalovanému podle ceníku a všeobecných obchodních podmínek vyúčtovala částku za odpojení odběrného místa, a to ve výši 907,50 Kč. Žalobkyně zaslala žalované doporučené písemné upomínky s výzvou k úhradě ze dne 27. 6. 2019 a 14. 8. 2019, na jejichž základě byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek, kdy v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 2 x 240 Kč. Žalovaný ničeho na předmětný dluh neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy žalobkyní dne 10. 11. 2020. 2. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno dne 7. 7. 2021 (fikcí na adresu trvalého pobytu shora). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl důkaz Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 4. 2019 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému energie a související služby na odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal platit žalobkyni cenu za dodávky elektřiny. 4. Dle čl. VI odst. 2 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny soud zjistil, že žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši stanovené ceníkem za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinnosti. Z ceníku smluvních pokut a speciálních služeb skupiny [anonymizováno] soud zjistil, že smluvní pokuta za písemnou upomínku činila 240 Kč. 5. Dle čl. III odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny soud zjistil, že v případě přerušení nebo ukončení dodávky elektřiny je žalovaný povinen uhradit náklady na přerušení nebo ukončení dodávky elektřiny. Z ceníku služeb společnosti [právnická osoba] bylo dále soudem zjištěno, že poplatek za odpojení na hladině nn činí 907,50 Kč (vč. DPH). 6. Z faktury [číslo] splatné dne 14. 10. 2019 vyplynulo, že předmětnou fakturu vystavila žalobkyně žalovanému za odběr elektřiny za fakturační období od 1. 5. 2019 do 25. 9. 2019 při spotřebě celkem 0,774 MWh, a to v částce 4 406 Kč. 7. Z faktury [číslo] splatné dne 25. 3. 2020 vyplynulo, že předmětnou fakturu vystavila žalobkyně žalovanému za odběr elektřiny za fakturační období od 26. 9. 2019 do 5. 3. 2020 při spotřebě celkem 0,841 MWh, a to v částce 1 266,97 Kč. 8. Z faktury [číslo] splatné dne 25. 3. 2020 vyplynulo, že předmětnou fakturu vystavila žalobkyně žalovanému za služby v celkové částce 907,50 Kč. 9. Z dopisu ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužné částky. 10. Z výzvy k plnění ze dne 10. 11. 2020 (odeslané dle podacího archu téhož dne) bylo soudem zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení dlužných částek s tím, že se jinak obrátí na soud. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do shora uvedeného odběrného místa, a to na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, žalovaný však za dodanou energii neuhradil kupní cenu ve výši odpovídající předmětné faktuře. Dle obchodních podmínek byl žalovaný dále povinen hradit smluvní pokutu ve výši dle ceníku. Žalovaný byl zároveň písemně vyzván k úhradě dluhu, na výzvy žalobkyně však nereagoval. 12. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 13. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak nikoli zcela. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa] (§ 50 energetického zákona). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nezpochybnil pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sám žádná tvrzení ani žádné důkazy nepředložil. Soud tedy má za prokázané, že žalovaný za odběr elektřiny nezaplatil za období od 1. 5. 2019 do 25. 9. 2019 částku ve výši 4 406 Kč, a dále žalovaný neuhradil za odběr elektřiny za období od 26. 9. 2019 do 5. 3. 2020 částku 1 266,97 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur (t.j. od 15. 10. 2019 a 26. 3. 2020) se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou faktur náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. 15. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud oprávněným nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky za odběr elektřiny (5 672,97 Kč) a na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 16. Soud však neshledal žalobu důvodnou v části požadující zaplacení poplatku za upomínání v celkové výši 480 Kč a dále poplatku za odpojení na hladině nn v částce 907,50 Kč. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 občanského zákoníku, je každý povinen jednat v právním styku poctivě. V praxi se zásada poctivosti projevuje mj. tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Např. smluvní ujednání musejí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, avšak taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technic