8 C 162/2021-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 49 894,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 307,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 277,70 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 22 344,09 Kč od 21.5.2020 až do zaplacení a úrokem z částky 20 508,44 Kč ve výši 15 % ročně od 21.5.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21.8.2018, kterou žalovaný uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 22 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky, tzn. celkovou částku 40 894 Kč, po 2 921 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný své platební povinnost řádně neplnil, když uhradil dne 22.8.2018 částku 3 000 Kč, vzniklo právnímu předchůdci žalobce od data splatnosti následující splátky právo požadovat úhradu zbytku dluhu najednou. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny ve výši 20 508,44 Kč, úroku ve výši 1 835,65 Kč, a zbytek částky tvoří dlužné poplatky. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 24.6.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, zevrubně rozvedl informace získané z dokumentů za tímto účelem získaných od žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy. Dále uvedl, že pokud by žalovaný konečně uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. 4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 21.8.2018 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit, jak je shora uvedeno. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. 6. Z výpisu plateb vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru dne 22.8.2018 uhradil 3 000 Kč v hotovosti. 7. Z oznámení ze dne 24.7.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. 8. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 23.11.2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 24.11.2020. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.6.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným. 10. Dále žalobce doložil listinu označenou jako Žádost o úvěr, kde žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 14 220 Kč, bydlení a energie jí vyjdou na 1 500 Kč měsíčně, doprava a jídlo a osobní náklady na 3 410 Kč a jiné (telefon) na 500 Kč měsíčně. Dále zde bylo zaškrtnuto, že žalovaný doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 22 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 3 000 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal ve shora specifikované listině. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 22 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 3 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 16. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je totiž zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. 17. Dne 21.8.2018 žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce 22 000 Kč, které se zavázal vracet po 2 921 Kč měsíčně. V žádosti žalovaný uvedl, že disponuje měsíčním příjmem celkem ve výši zhruba 14 000 Kč. Fakticky žalobce doložení listin prokazujících doložení příjmu neprokázal. I kdyby soud vycházel z fikce jejich doložení, tak je třeba shledat, že nebyly nijak doloženy výdaje žalovaného, na jejich doložení právní předchůdce žalobce zcela rezignoval. Zde je také třeba vyzdvihnout, že sjednané splátky dosahovaly bezmála čtvrtiny celkových příjmů žalovaného, které ani v tvrzené výši nebyly nijak vysoké