8 C 187/2021-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 32 201,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 025,85 Kč od 22.12.2020 až do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 943,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 25 482,24 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná jako úvěrovaný uzavřela dne 3.5.2019 se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela v hotovosti částku 30 000 Kč. Spolu s touto jistinou se žalovaná zavázala též uhradit úroky ve výši 25 776 Kč. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč se pak žalovaný zavázala splatit ve splátkách po 3 984 Kč měsíčně, když poslední splátka byla splatná dne 3.7.2020 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr vyplněné žalovanou, kde tato uvedla údaje o zaměstnání, závazcích, výši příjmů a výdajů. Na dokumenty jsou rovněž vyznačeny doklady, které byly žalovanou v této souvislosti předloženy. Na základě těchto údajů pak právní předchůdce žalobce ověřil schopnost žalované splácet předmětný úvěr. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila, do sjednané doby splatnosti uhradila jen 3 984,01 Kč a od 4.7.2020 je s úhradou úvěru jako celku v prodlení. Pohledávka vůči žalované byla následně shora uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18.1.2021. Žalovaná již dále nic neuhradil i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (převzala osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3.5.2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 30 000 Kč za shora uvedených podmínek. Žalovaná svým podpisem rovněž potvrdila převzetí částky 30 000 Kč při podpisu smlouvy (čl. I odst. 2). 5. Žalobce dále doložil listinu – tabulku – obsahující osobní a kontaktní údaje žalované a informace o předmětné úvěru. 6. Z listiny označené jako žádost o úvěr vyplynulo, že tuto dne 3.5.2019 podepsala žalovaná. Zde je dále uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná s příjmem 24 569 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 8 970 Kč, z toho bydlení a energie 3 000 Kč měsíčně a doprava, jídlo a osobní náklady 5 970 Kč. Dále, že žalovaná je rozvedená a žije ve vlastním bydlení. Dále je v listině zaškrtnuto, že výplatní pásky, pracovní smlouva, občanský průkaz, řidičský průkaz a průkaz VZP. 7. Z výzvy ze dne 18.1.2021 vyplynulo, že tuto adresovala společnost [právnická osoba] žalované, kde tuto vyrozuměla o přechodu předmětného závazku na zmíněnou společnost a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Dle přiloženého poštovního archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 19.1.2021. 8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 30 000 Kč [právnická osoba] se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenala v listině označené jako žádost o úvěr podepsané žalovanou. Žalovaná sjednané podmínky úvěru řádně neplnila, když řádně a včas nehradila sjednané splátky, dosud takto uhradila pouze 3 984,01 Kč. Dne 19.1.2021 byla žalované odesláno oznámení o postoupení pohledávky žalobci a výzva k úhradě předmětného dluhu. Následně byla žalované též žalobcem zaslána předžalobní výzva. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 15. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <b>18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.</b> 19. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 30 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 20. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (doložení pracovní smlouvy a výplatních pásek) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr